Nechcete to dělat, víte, že vám to škodí. Ale nějak si nedokážete pomoci. Jdete na pivo s přáteli, ale raději byste si šli zaběhat. Slibujete rodině, že s nimi strávíte víkend, ale stejně víte, že budete v práci. Sníte pytel brambůrek, i když víte, že vám bude v noci špatně a budete mít výčitky. Říkáte si, že vykouříte poslední cigaretu, a ráno načínáte novou krabičku. Vezmete si další projekt, i když tušíte, že jste na pokraji vyhoření. Proč máme tendenci otravovat si své tělo a psychiku, když někde v hloubi přesně víme, co nám dělá a nedělá dobře?