Už na to nemysli

Čtrnáctiletá Tereza sedí ve třídě a místo, aby sledovala výklad učitelky, uvědomuje si každé polknutí. Jednou. Dvakrát. Třikrát za minutu. Nedokáže přestat počítat. Třináctiletý Marek leží večer v posteli a soustředí se na svůj dech (nádech – výdech – nádech), dokud ho únava nepřemůže. Patnáctiletá Karolína během oběda sleduje, jak její jazyk spočívá v ústech, a přemýšlí, jestli ho má položený „správně“. A čtyřicetiletý pan Novák? Ten se při důležité prezentaci najednou nemůže soustředit na nic jiného než na své mrkání.