Dobrý den,
ani nevím, jak přesně začít a hlavně je mi i nepříjemné o tom psát. Ale už opravdu nevím, jak dál. Je mi 26 let a mám problémy, které by mě v životě nenapadly, že budu muset řešit. A když už, tak třeba někdy ve stáří.
Jedná se o střevní problémy. Zhruba před dvěma roky jsem se chystala do práce, došla jsem z WC. Chtěla jsem si pak „ulevit“ a když jsem to udělala, tak jsem se trochu po.....
Naštěstí se to stalo doma a ne nikde na veřejnosti. To fakt nevím, co bych dělala. Přemýšlela jsem, co jsem jedla a z čeho by to mohlo být, ale žádné jídlo mě nenapadalo. Pak jsem absolvovala i nějaká vyšetření, ale vše prý bylo naprosto v pořádku a nikde nic zvláštního.
Ale problém je v tom, že od té doby mám hrozné stavy, že se mi to stane znovu, někde na veřejnosti, a nevím, co s tím. Dřív jsem byla celkem společenská, ráda jezdila na výlety, chodila na akce. Ale teď nikam nechodím, protože vždy, když mám někam jít, i třeba do práce nebo někam jet, tak prosedím dlouho na WC, nadopuju se práškama proti průjmu a modlím se, abych to nějak přežila. Jsem skleslá, nepříjemná a pořád jen nad tím přemýšlím, aby se to nestalo.
Jediná doba, kdy jsem v klidu, je, když dojdu z práce nebo jsem doma. Chci být jako dřív a nepřemýšlet nad takovou blbostí, nehledat všude WC, když někde jsem, nestresovat se, co když mě to chytne někde po cestě. Prostě si připadám už opravdu jako magor a jen přežívající troska, která si nic neužije.
Míša
Názor odborníka
Vážená, milá a nešťastná Míšo,
moje rada je jednoduchá: seberte se a navštivte nejbližší pracoviště, které se zabývá psychosomatickou problematikou. Protože nevím, odkud jste, nemohu vás nasměrovat konkrétně, ale psychiatry, kteří se touto problematikou zabývají, najdete na internetu.
Než tam dorazíte, je dobré vědět něco o tom, jak tyto potíže vznikají, čím se udržují a jak na ně vyzrát.
Váš problém se nazývá „dráždivý tračník“ a střevo je celé zrychlené působením vaší úzkosti. Je tu – na potvoru – zpětná vazba. Zrychlené střevo ve vás vyvolává úzkost a vaše úzkost zrychluje činnost střeva. Všimněte si, že když obavy pominou (když přijdete z práce domů a nemáte žádný strach), pominou také vaše obtíže.
Nejste žádná troska, protože to by u nás v republice muselo být milion trosek, které podobnými potížemi v této chvíli trpí. Skutečně, více než 10 % lidí má něco podobného, uvidíte, kolik jich klikne na nápis TO ZNÁM. Bohudík to není pro zdraví nikterak nebezpečné, pro spokojený život se to lidem jeví jako pohroma, to ano. Ale je z toho cesta ven.
Co s tím, než najdete kvalifikovanou pomoc?
‑ Zaprvé si kupte pšeničné otruby, večer jich hoďte do misky tři polévkové lžíce a zalijte vodou tak, aby v ní byly skutečně ponořené. To snězte ráno na lačný žaludek, možné smíchat s jogurtem nebo kefírem nebo si k tomu dejte nějaký „bifidus“. Pomůže to napravit střevní bakterie, které jsou velmi důležité.
‑ Na to si vypijte hrnek silného černého (tedy normálního) čaje.
‑ Denní jídlo si rozdělte do pěti menších porcí a vyhněte se tomu, o čem víte, že vás podráždilo. Ve stravě by měl být dostatek vlákniny.
‑ Pro nouzovou potřebu návalů úzkosti noste s sebou pár kousků usušené chlebové kůrky. Když začnete pociťovat sucho v ústech (= první známky úzkosti), začněte jeden kousek žižlat. Tato blbůstka pomohla – přesně takhle na dálku jedné dívce trpící panickými atakami (a to je sakra úzkost!), a tak mi na oplátku poslala fotku se „zásobníkem léku“ a já ji teď předvádím na seminářích o tom, jak čelit strachu.
‑ Proti úzkosti vám dá určitě léky psychiatr a nedivte se, že na krabičce bude napsáno „antidepresivum“ – léky z této skupiny totiž působí dlouhodobě a jsou výhodnější než „uklidňovadla“, protože si na ně nevypěstujete návyk.
‑ Určitě byste měla začít nacvičovat AUTOGENNÍ TRÉNINK, což sice trvá několik týdnů, do budoucnosti se vám ale nesporně vyplatí, neboť úzkost je potvora. A umět na ni vyzrát vlastními silami je fajn. Buď vám poradí psychiatr nebo psycholog, ale můžete postupovat podle návodu na internetu, který je dost podrobný a srozumitelný. Zde je: http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni‑trenink.
Pro aktuální nával úzkosti – než nacvičíte celou sestavu – je dobré proti ní nebojovat, protože „silnou vůlí“ jen mobilizujete adrenalin a další stresovou chemii a úzkost tak vlastně krmíte.
Nejlepší by bylo, kdybyste si z celé situace uměla udělat legraci, ale to teď na vás nemohu chtít, to přijde později. Na začátek je dobré, jak se správně česky říká, se co nejvíc našponovat, napnout všechny svaly, zatnout pěsti, ze vší síly napnout všechny svaly a pak je s výdechem prudce uvolnit.
Co se týče dýchání, je dobré co nejrychleji nadechnout (na jedna‑dva) a pak pomalu počítat do deseti a přitom vydechovat. Jiný způsob je dýchání do břicha.
Přestaňte se vyhýbat místům, z nichž máte strach. To vám jen podrývá sebevědomí. Jděte tam s hrdým čelem a myšlenkou: No tak co, tak se po… , hlavně že mě nic horšího nepotká. Pokud se na tohle všechno soustředíte, zapomenete se bát.
Využívejte celý web.
PředplatnéDržím vám palce!
A dejte vědět, jak to funguje!
Radkin Honzák
Pomohl vám článek?
