Co nám říká bolest

„Nějak mě bolí břicho,“ postěžovala si nedávno na společné chatě s kamarády dvanáctiletá dívka. Její táta měl okamžité řešení: „Tak si vem ibalgin. Víš, kde je?“ Nevydržela jsem a navázala s dívkou rozhovor (její máma nebyla přítomna). Vyšlo najevo, že se bojí – možná dostane měsíčky. Ještě nikdy je neměla, ale její dvě nejlepší kámošky už jo. Chvíli jsme si povídaly, vybavila jsem ji vložkami a bylo po bolesti.

Táta dívky je prima člověk, inteligentní, s dcerou má dobrý vztah. Že se na bolesti břicha neznámého původu analgetika podávat nemají, však neví. Že existují psychosomatické bolesti, matně tuší. Jeho reakce byla automatická: bolí – prášek. Sám tak běžně „řeší“ své bolesti zad.