Nedávno jsem zde psala článek o umění požádat. Čtenáři Psychologie.cz jsou vnímaví a často mě inspirují a motivují k napsání různých nových témat, která z článků vyplynou, dokonce si o tato témata sami řeknou. Dnešní téma bych tedy chtěla věnovat důvěře, protože nejen já, ale i spousta z vás se domnívá, že je v mnoha ohledech klíčová.

Téma důvěry je velice široké, dalo by se pojmout hned několika způsoby a v různých sférách. Pojďme se společně podívat na její základ: co to důvěra je, jak vzniká a jaké podmínky musí vzniknout pro to, abychom vzbudili důvěru a mohli důvěřovat.

Důvěra je základem všeho a bez ní se daleko nedostanete. Nejste‑li důvěryhodní, nedokážete druhé přesvědčit, prosadit své názory, vybudovat kvalitní a pevné vztahy. Je velmi těžké přijít na to, co důvěru vlastně vytváří, ale každý bezpečně pozná, když chybí.

Všichni ji bez výjimky potřebujeme. Pokud se chci například dostat letecky na dovolenou, potřebuji důvěřovat letecké společnosti, že mě bezpečně přepraví, cestovní kanceláři, že nezkrachuje… Kupuju‑li jakýkoli produkt nebo službu, opět musím projevit určitý stupeň důvěry, že mi prodejce dá za mé peníze kvalitní protihodnotu. Stejně tak potřebujeme umět důvěru vzbudit u druhých, chceme‑li dosáhnout svých cílů.

Sázka na nejistotu

Důvěra je často definována jako sázka na nejisté chování a jednání druhých. Vezmeme v úvahu budoucí možnosti a následně si utvoříme specifická očekávání o jednání druhé strany. Je to jakýsi vztah, kdy se spoléháme na druhé bez možnosti bezpečně vědět, jak dopadne budoucí výsledek. Důvěra tedy obsahuje vždy určitou míru rizika a nejistoty.

Umění vzbudit důvěru souvisí se schopností umět pochopit druhé – jejich potřeby a je samotné. Pokud máme silně rozvinutou empatii, zvyšuje se i naše šance na úspěch u druhé strany. Druhá strana totiž cítí, zdali byla upřímně pochopena. Poté se vám dává všanc, že její důvěru nezklamete a ujistí se, že prvotní úsudek o vás byl správný.

Když cokoliv, co vyjde z vašich úst, také tak učiníte, budujete si zároveň respekt a silnou důvěru.

Schopnost důvěry je také úzce spjata s intuicí. Hned při prvním setkání odhadujete, zdali si daný člověk vaši důvěru zaslouží, či nikoli. Pozorujete jeho slovní projev, mimiku, gestikulaci, postoj a držení těla. Mozek je schopen během velmi krátkého času vyhodnotit, zda důvěřovat, či nikoli. Pokud se často zklameme, přestáváme věřit i svému úsudku a vyhodnocování situací.

Základní důvěru si pěstujeme již od dětství – jako malé děti musíme spoléhat na své rodiče. Věříme, že všechno dobře dopadne díky tomu, že se rodiče o nás postarají. Právě díky důvěře jsou malé děti schopny snášet těžké situace často lépe než dospělí. Pokud je otec či matka nablízku, děti důvěřují, že je vše pod jejich kontrolou. Příkladem jsou děti v uprchlických táborech: v klidu spí po boku svých rodičů nebo si bezstarostně hrají na ulici, necítí takový strach a obavy jako jejich rodiče.

V dětství to začíná

Jak již bylo řečeno, důvěra je úzce spjata s tím, jak vypadal proces výchovy rodičů. Důvěra je totiž napojena na sebedůvěru a z ní plynoucí sebejistotu. Pokud vaši rodiče vnitřně sebejistí nebyli, nedůvěřovali ani vám, a vy jste tak už od mala mohli přestat důvěřovat ve vlastní schopnosti a jednání. Naopak sebejistí rodiče vychovávají velmi často sebejisté a tedy i důvěry schopné děti.

Jen si to sami představte: vyrůstáte‑li v prostředí, kde vás neustále upozorňují na možné nebezpečí ze všech stran nebo kde vám je často přisuzována nedostatečnost a kde vzniká pocit viny, studu, zahanbení, asi těžko budete sebejistí a o důvěře v druhé lidi se asi nemusíme dále bavit. Mohlo se stát i vám, že jste vyrůstali v ne zcela ideálním prostředí.

To, co vyzařujete a jak důvěřujete vy druhým, ovlivňuje míru důvěry, kterou vám projeví ostatní.

Má dlouholetá přítelkyně vyrůstala ve velmi těžkých podmínkách. Oba rodiče byli alkoholici, výčitky a nadávky byly na denním pořádku. Pochopitelně si vypěstovala spoustu negativních vzorců, které ji (byť na sobě už hodně zapracovala) doprovázejí doteď.

Rozhodla se však přistupovat zcela odlišně k výchově vlastních dětí a podařilo se – vychovala dva sebevědomé kluky, kteří znají svoji hodnotu a mají zdravou důvěru k okolnímu světu. Ona sama se dnes učí důvěřovat v sebe i své okolí. Tím, že se na to aktivně zaměřuje, udělala obrovský krok dopředu, což jí změnilo život. Důvěra, byť byla zraněna, se dá znovu obnovit, může to být však běh na dlouhou trať.

Prohlubování důvěry

Na základě čeho tedy vzniká důvěryplný vztah mezi námi a jiným člověkem? Jsou to hodnoty a postoje, které zastáváme, upřímnost, úcta, tolerance, otevřenost nebo jistota. Budeme‑li při kontaktu s ostatními vědomě vnímat, že jde hlavně o tyto hodnoty, budeme při budování důvěry úspěšnější. Jinými slovy: to, co vyzařujete a jak důvěřujete vy druhým, ovlivňuje míru důvěry, kterou vám projeví ostatní.

Dlouhodobá a pevná důvěra se neobjeví hned, je potřeba ji upevňovat a prohlubovat a je tedy velmi navázána na vztah jako takový. Je zajímavé, že ji budujeme dlouho, ale ztratit ji můžeme ve vteřině, proto je potřeba o ni “aktivně” pečovat právě tím, že si uvědomujeme již zmíněné hodnoty.

Jedině takto vybudujeme pevné a úspěšné vztahy, na kterých stojí prakticky vše. Důvěra totiž evokuje pocit bezpečí a jistoty a to je to, co vlastně vědomě i nevědomě všichni hledáme, ať se jedná o cokoliv.

Chcete‑li na druhé působit důvěryhodně, je dobré mít na paměti také:

• Spolehlivost. Touto vlastností si ve vztahu můžete velmi pomoci a na druhé tím vždy uděláte dojem. Budou vám i více věřit a cítit, že respektujete také vy je.
• Předvídatelnost. Umět lidi čas od času překvapit není na škodu, z dlouhodobého hlediska je ale pro vztahy lepší, když ve vás ostatní umí číst a mohou si být vámi více jistí.
• Dělat to, co říkáte. Být schopen dělat to, co skutečně řeknu, a neslibovat nesplnitelné. Když cokoliv, co vyjde z vašich úst, také tak učiníte, budujete si zároveň respekt a silnou důvěru.
• Důvěra v ostatní. Když věříte ostatním a jejich schopnostem, mohou i oni důvěřovat vám.