Po dvou letech pandemických opatření vylezlo z dětského pokojíčku něco naprosto neznámého: roztřesená, úzkostná a ve všech směrech nejistá temná existence. Příběhy o dramatických proměnách dříve veselých dětí vypráví mnoho rodičů a všechna média. Do toho přišla válka, zdražování, druhá válka, střelba ve škole. Co je teď úkolem rodičů? O tom si povídá Kristýna Roubalová s psychiatričkou a psychoterapeutkou Alenou Večeřovou Procházkovou.
Náhlý výskyt psychických problémů u dětí či dospívajících v rodičích vyvolává úzkostnou reakci: „Musím přeci pro své dítě něco udělat, pomoci mu, zachránit ho, vyřešit to.“ Zlobíme se, snažíme se, pláčeme, nabízíme pomoc, trestáme. Ale nic z toho, co umíme, nefunguje.
Co tedy mají rodiče dělat? Paradoxně zaměřit se na sebe. V první řadě totiž čelí svým vlastním emocím, svým naučeným reakcím na neznámé. Naráží na uzavřenost dětí, na jejich odmítání. Boj na dvou frontách stojí mnoho energie. A psychicky rozložený rodič pro dítě není oporou.
Co se ještě dozvíte:
- Co se děje dnešním dětem a co nás jejich trápení může naučit o nás samotných?
- Jak tomu rozumět, když nám dítě mlčí nebo říká, že neví, co mu je ani co potřebuje?
- Jak rozpoznat vývojovou krizi od rodící se patologie?
- Jak se srovnat s tím, že naše děti projevují emoce svobodněji, než to umíme sami?
- Jak s dítětem v krizi udržet vztah, nepokazit to, projít těžkým obdobím společně?
Natáčeli jsme v pražském Terapeutickém přístavu.