Vypněte tu bednu

Pohyblivé obrázky kradou dětem vnitřní svět. Sice zabaví, ale plíživě při tom škodí.

Marta Helingerová

Marta Helingerová
Psycholožka

11. 8. 2016

Ze seriálu: Jizvy po dětství
Jsme zahlcení nejrůznějšími myšlenkami a postoji. Vyhledáváme svépomocné příručky nebo terapeuty, abychom ve spletitém a mnohohlasném vnitřním chóru poznali sebe sama, našli vlastní hlas. Vnímat svůj vnitřní svět je pro mnoho lidí obtížné. Dost možná to souvisí s tím, zda strávili dětství s pohledem upoutaným na obrazovku, kde se míhá spousta tvarů a barev.

Rodiče často říkají, že se jejich děti dívají na obrazovku rády. Jenn Bermanová v knize Zdravé a šťastné dítě vysvětluje, že zírání na obrazovku je součástí lidské povahy, jistá biologická danost. Prostě nás přitahuje světlo a pohyb. Nové podněty přirozeně poutají naši pozornost, natož pohybující se obrazy.

Pokračovat ve čtení

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

11. 8. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.