Vypněte tu bednu

Pohyblivé obrázky kradou dětem vnitřní svět. Sice zabaví, ale plíživě při tom škodí.

Marta Helingerová

Marta Helingerová
Psycholožka

11. 8. 2016

Ze seriálu: Jizvy po dětství
Jsme zahlcení nejrůznějšími myšlenkami a postoji. Vyhledáváme svépomocné příručky nebo terapeuty, abychom ve spletitém a mnohohlasném vnitřním chóru poznali sebe sama, našli vlastní hlas. Vnímat svůj vnitřní svět je pro mnoho lidí obtížné. Dost možná to souvisí s tím, zda strávili dětství s pohledem upoutaným na obrazovku, kde se míhá spousta tvarů a barev.

Rodiče často říkají, že se jejich děti dívají na obrazovku rády. Jenn Bermanová v knize Zdravé a šťastné dítě vysvětluje, že zírání na obrazovku je součástí lidské povahy, jistá biologická danost. Prostě nás přitahuje světlo a pohyb. Nové podněty přirozeně poutají naši pozornost, natož pohybující se obrazy.

Články k poslechu

Povinnost versus srdce

Partner chce dítě, já se na ně ještě necítím. Z jakého místa děláme zásadní rozhodnutí?

11 min

Když alkohol není hlavní problém

Závislost někdy chrání před bolestí, kterou člověk zatím neumí zpracovat.

9 min

Já, incel

Někdy to není jen období nebo převzatá póza. Co stojí za nenávistí k ženám?

11 min

Úžas jako lék

Co mi pomáhá pečovat o mou duševní pohodu? Vědomí širšího obrazu.

8 min

Ne, díky, já nepiju

Musela jsem si v hlavě urovnat hodně věcí, abych k téhle prosté větě došla.

6 min

11. 8. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.