Vypněte tu bednu

Pohyblivé obrázky kradou dětem vnitřní svět. Sice zabaví, ale plíživě při tom škodí.

Marta Helingerová

Marta Helingerová
Psycholožka

11. 8. 2016

Ze seriálu: Jizvy po dětství
Jsme zahlcení nejrůznějšími myšlenkami a postoji. Vyhledáváme svépomocné příručky nebo terapeuty, abychom ve spletitém a mnohohlasném vnitřním chóru poznali sebe sama, našli vlastní hlas. Vnímat svůj vnitřní svět je pro mnoho lidí obtížné. Dost možná to souvisí s tím, zda strávili dětství s pohledem upoutaným na obrazovku, kde se míhá spousta tvarů a barev.

Rodiče často říkají, že se jejich děti dívají na obrazovku rády. Jenn Bermanová v knize Zdravé a šťastné dítě vysvětluje, že zírání na obrazovku je součástí lidské povahy, jistá biologická danost. Prostě nás přitahuje světlo a pohyb. Nové podněty přirozeně poutají naši pozornost, natož pohybující se obrazy.

Články k poslechu

Nedokonalá

Možná si to potřebujete přečíst ještě jednou: je v pořádku nebýt ve všem na jedničku.

10 min

To není spravedlivé!

Malé děti se musí podělit o dort, velké třeba o rodinný majetek. Co to dělá …

18 min

Jak se (ne)vidíme

Partneři se ve vztahu navzájem hluboce ovlivňují. I když si toho nejsou vědomi.

12 min

Přátelství mimo věk

Proč vyhledávat a jak budovat přátelské vztahy napříč generacemi?

11 min

AI Buddha

Umělá inteligence nemá ego. Co když se neprobudí k nadvládě, ale k soucitu?

9 min

11. 8. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.