Foto: Thinkstock.com

Vztah není terapie

Když vzájemné „rozebírání se“ získá navrch nad společnými zážitky, máte problém.

Roman Žižlavský

Roman Žižlavský
Publicista

24. 11. 2015

Možná i vy jste viděli či dokonce sdíleli obrázek staroušků držících se za ruce s nápisem: "Jak to, že jsme spolu vydrželi 40 let? Jsme z doby, kdy se rozbité věci nevyhazovaly, ale opravovaly." Když se však podíváme na vztahy našich rodičů, prarodičů a ještě dále do minulosti – skutečně spolu zůstávali proto, že své rozbité, porušené vztahy napravovali?

Snad v každém vztahu se nějakým způsobem občas objeví či přímo řeší téma sdílení: co si říkat, co vše o sobě vědět, co vše spolu prožívat. V současné době vychází mraky literatury a pojednání a moudrostí o vztazích, od vyloženě esoterických (plných dvojplamenů, polyamorie, bezpodmínečné lásky, tantry či kvantové fyziky) až po serióznější návody založené více na psychologických výzkumech a postupech.

Pokračovat ve čtení

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Co si dlužím

Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?

8 min

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

24. 11. 2015

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.