Vztahové potřeby

Dnes začnu dotazem zvídavé čtenářky. Moc za něj děkuji: „A co lidé, kteří druhého člověka nepotřebují? Kteří jsou ve vztahu proto, že je baví společný život, ne proto, že by si potřebovali skrze partnera něco kompenzovat. Co lidé, kteří jsou šťastní ve vztahu, ale byli by stejně šťastní, i kdyby byli sami?“ Tenhle dotaz je překvapivě důležitý. Ne proto, že by šlo o akademickou debatu. Ale proto, že se v něm potkává několik vrstev, které si lidé často pletou: autonomie a blízkost, přiměřená připoutanost a nezralá závislost, vztah „protože se mi to líbí“ a vztah jako hluboké emoční pole, které probouzí i to, co je v nás dlouho skryté. Vztah jako vědomá volba, nebo vztah jako propletenec nevědomých sil. Symbióza versus diferencovanost, vztah versus vztahovost.