Asi každému z nás občas připadá, že naše drahá polovička přemýšlí úplně jinak. Nechápeme jednání a myšlení druhého, občas nám unikají významy sdělení a zoufale si říkáme, že její nebo jeho mozek nemůže být v pořádku. Co se mi to vlastně snaží říct? A proč vždy reaguje tak odlišně, než bych reagovala já? Může za to výchova jeho matky? Nebo je tam vliv jejích otřesných kamarádek? A co když každému z nás dvou prostě mozek opravdu funguje trochu jinak?
- „Ženy neumí parkovat, protože mají menší hypotalamus! Hypotalamus je centrum prostorové představivosti. Čím větší, tím lepší prostorová představivost a tím větší šance, že podélně zaparkujete a neodřete při tom auto.“
- „Muži nerozliší tolik barev, protože jejich temenní lalok není tak vyvinutý! Temenní lalok je propojen s očním nervem. Jak dopadá v očích světlo na sítnici, cestuje očním nervem přímo do temenního laloku. Tento lalok je u mužů výrazně méně propletený a obsahuje méně nervových vláken. Každé vlákno představuje jednu barvu, proto muži, kteří mají tento lalok méně rozvinutý, nepochopí, co myslíte barvou khaki, bordó, lososovou či malinovou. Někteří pánové dokonce nerozeznají světle modrou od tmavě modré!“
Mediální svět je zahlcen velkým množstvím podobných pseudoteorií o rozdílech mezi ženským a mužským mozkem. Většina z uvedených „objevů“ jsou moje výmysly, nic z toho není vědecky podložené.
Přesto podobným vysvětlením mnoho z nás rádo uvěří. A proč? Zní to zajímavě. Líbí se nám představa, že neschopnost žen zaparkovat je vlastně daná biologicky a neschopnost mužů rozeznat barvy také.
Posláním tohoto článku ovšem není dělat si z vás legraci a zkoušet, čemu všemu ještě uvěříte. Ráda bych podala trochu osvěty a ukázala, že většina z toho, co si o „prokázaných rozdílech mezi mužským a ženským mozkem“ někde přečtete, nemá nic společného s pravdou.
Co způsobí testosteron
Abychom pochopili rozdíly mezi ženským a mužským mozkem, musíme se vrátit do doby, kdy jsme byli v děloze. Na počátku života mají plody stejnou pohlavní žlázu, nijak nerozlišíme samce od samice. Kolem šestého týdne těhotenství způsobují geny na mužském chromozomu Y rozlišení pohlavní žlázy. V osmém týdnu těhotenství pak varlata samčího plodu začnou produkovat velké množství testosteronu – často označovaného jako prenatální testosteron. Tato produkce vrcholí přibližně v šestnáctém týdnu.
V šedesátých letech vznikla organizačně aktivační hypotéza, která tvrdí, že tento hormon trvale organizuje mozek „mužským způsobem“. Myšlenka, že prenatální testosteron u chlapců je potřebný nejen k vytvoření mužských pohlavních orgánů, ale zároveň výrazně přetváří mozek plodu a ovlivňuje jeho budoucí myšlení, je fascinující. Jak vlastně ten mozek ale přetvoří?
Za podpory testosteronu se rozvíjí převážně levá hemisféra, která funguje především pro analytické myšlení, matematické schopnosti, logické schopnosti, počítání atp. Levá hemisféra se tedy podle této teorie rozvine výrazně více, muž začne používat převážně jen ji. Bude problémy řešit laterálně.
Tím, že zapojí pouze jednu hemisféru, koncentruje aktivitu jen v jednom místě své mozkové kůry. Tím pádem pak bude vynikat v oborech, které vyžadují vysokou míru soustředění a systematičnosti – v matematice, fyzice, vedení firem.
Naopak u žen, u kterých není vliv prenatálního testosteronu tak výrazný, se obě hemisféry rozvinou přibližně stejně a mohou být používány obě dvě. Tím pádem ženy zapojí více různých oblastí mozkové kůry, což jim umožní vynikat v aktivitách, s kterými mají problém muži. Mohou snadněji vyjadřovat emoce, protože centra řeči a emocí dovedou být aktivní současně. Zvládají se starat o domácnost, vcítit se do druhých lidí apod.
Zní to tak jednoduše a logicky. A jak zjistíme za chvíli, něco malého na tom opravdu je.
K uvedené teorii dodejme, že v návaznosti na ni vznikla Baron‑Cohenova hypotéza, která jde ještě dál a dělí lidský mozek na dva typy: E‑typ a S‑typ. Základní myšlenka spočívá v tom, že
- nízké hladiny testosteronu v období plodu mají za následek ženský E‑typ mozku
- střední úrovně testosteronu vytváří vyrovnaný mozek
- vysoké hladiny testosteronu plodí mužský mozkový typ S
Čím vyšší hladina testosteronu v období plodu, tím více bude mozek mužský. Při opravdu vysoké koncentraci hormonu může vzniknout i mozek známý jako „extrémní mužský mozek“, který je výjimečně dobrý při systemizaci, je opravdu špatný při empatii a občas je přezdíván „autistický“.
Ale vzhledem k tomu, že mezi dvěma pohlavími dochází často k překrývání hladin testosteronu, mohou mít některé dívky vyšší úroveň testosteronu než někteří chlapci – proto dle této teorie některé ženy vynikají v systematizaci a někteří muži jsou velmi empatičtí.
Potkani a kanárci
Psycholožka Cordelia Fine ve své knize Delusions of Gender uvádí několik příkladů experimentů, které tyto teorie o prenatálním testosteronu potvrdily. Například výzkumníci zjistili, že samci potkanů, kteří byli při narození kastrovaní (to znamená, že se jim během života tvořilo přibližně stejné množství testosteronu jako samicím), v mnoha ohledech vykazují typicky ženské chování – jsou méně náchylní k agresi a agresivnímu chování, v bludišti se projevují více zmateně, působí více malátným dojmem a podobně.
Dalším výzkumem, na kterém teorie o vlivu prenatálního testosteronu staví, je výzkum zpěvu kanárků. K tomu, aby kanárci mohli zpívat, potřebují, aby se jim v mozku rozvinulo vokální centrum. U samců jsou tyto vokální oblasti mnohem větší než u samic – u většiny samic téměř neexistují.
Psycholog Arthur P. Arnold modeloval experimentální manipulaci s kanárky: uměle jim dodával v prenatálním období testosteron a zjistil, že čím více testosteronu dodal, tím větší bylo centrum zpěvu. Velikost tohoto centra pak ovlivnila nejen schopnost zpěvu, ale i následné chování se zpěvem spojené. Čím hlasitěji uměl kanárek zpívat, tím častěji zpěvu užíval a tím sebevědoměji jednal při páření.
A co lidé?
Tyto výzkumy ze zvířecí říše jistě naznačují, že existují rozdíly mezi samčími a samičími mozky způsobené prenatálním testosteronem. Musím však souhlasit s myšlenkou psycholožky Melissy Hines, která poukazuje na nebezpečí extrapolace z krys a ptáků na člověka. Pohlavní orgány lidských samců i samců potkanů slouží v podstatě stejné věci a fungují téměř stejně. Řídící systém (mozek) se však výrazně liší.
U potkanů má nejdůležitější funkci mozková kůra, u lidí asociace kortexů – tedy nejen mozková kůra, ale například i limbický systém, který se podílí na našem chování, dlouhodobé paměti či fungování emocí. Zdá se tedy, že vyvozovat závěry o lidských mozcích z výzkumů na vývojově mnohem nižších zvířatech je nemožné.
Což potvrzuje i jiný experiment, který popisuje Cordelia Fine: výzkumníci podávali testosteron kojencům opic makak rhesus, jejichž mozek se už více podobá mozku lidskému. Zjistili, že opice, které testosteronu dostaly více, nebyly agresivnější než typické samice tohoto druhu. U vyšších savců se tedy vliv testosteronu na mozek nepotvrdil.
Mezi samčím a samičím mozkem existují mnohé fyziologické rozdíly způsobené gonádovými hormony (mezi něž testosteron patří) – zatím však nebyly provedeny dostatečné výzkumy, aby se dalo říci, zda tyto rozdíly existují jen na úrovni mozků malých hlodavců či ptáků, nebo ovlivňují i mozky lidí.
Cordelia Fine dodává, že mezi lidským ženským a lidským mužským mozkem jsou ovšem fyziologické rozdíly, jejichž existence je opravdu dokázaná a ověřená. Tyto rozdíly jsou způsobené z největší části pohlavními chromozomy X a Y, které mají vliv na pohlavní hormony a také přímo ovlivňují lidský mozek. Určují, jaké mozkové centrum používáme ke kontrole emocí, k řeči, k myšlení, k vybavování si apod.
Proč jsme jiní
Podle Arthura P. Arnolda tyto chromozomy obecně způsobují výrazné sexuální rozdíly ve všech našich pozorovatelných vlastnostech a znacích – ovlivňují tedy nejen náš vzhled, ale i chování. Fyzické rozdíly mezi ženským a mužským prokazatelně existují, nemůžeme ale říci, že chování, které je typické zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy, je důsledkem těchto fyziologických rozdílů.
Rozdíly mezi chováním a schopnostmi jsou z největší části dány sociálně. To, že muži bývají například více systematičtí a ženy více empatické, je výsledkem dlouhého procesu, kdy chlapci dostávají v dětství jiné typy podnětů než dívky.
- Dívkám jsou častěji předkládány panenky a je jim schvalována hra na rodinu – dívky se učí starat se o panenku a rozvíjí se jim empatie.
- Chlapci častěji dostávají k dispozici všemožné stavebnice, které podpoří spíše systematickou a logickou činnost než empatii.
Rozdíly mezi muži a ženami jsou výslednicí mnoha procesů, podnětů a zkoušek. Nemůžeme tedy jednoduše redukovat a říci, že to, jestli rozeznáme deset druhů barev nebo padesát, jestli dokážeme skvěle zaparkovat kamkoli, či parkujeme na desetkrát, je biologicky dáno stavbou našeho mozku.
Literatura:
Arnold, A. (2009).The organizational–activational hypothesis as the foundation for a unified theory of sexual differentiation of all mammalian tissues. Hormones and Behavior, 55(5), s. 570–578.
Fine, C. (2012), Delusions of Gender. UK: Icon Books Ltd.
