„Co cítíš v těle, když....“ Ať už doplníme jakoukoliv situaci, obvykle nejsme schopni na tuto otázku odpovědět. Těla si povětšinou všimneme až v jeho extrémech: když nám odpadne nemocné, vzpíná se v orgasmu, nebo když je zraněné a zoufale volá o pozornost a péči. V každodennosti tělo mizí. Stává se neviditelným. Používáme ho jen jako dopravní prostředek našeho bytí.
Podle profesora fenomenologie Tomase Fuchse je přirozené, že tělo nevstupuje do vědomí neustále. Někdy je vnímáme jako objekt v prostoru, například když se musíme nacpat do narvané tramvaje a hledáme skulinu, kam se to naše tělo vejde. V modalitě těla jako objektu jsme ale i tehdy, když se pozorujeme v zrcadle, fotíme na Instagram, ptáme se druhých, jestli jsme přibrali, jestli nám něco sluší a podobně.