29. 5. 2025
Už při studiu psychologie na vysoké škole jsem věděla, že se následně budu chtít věnovat psychoterapii. Když jsem vybírala terapeutický směr, kterým se vydám, myslela jsem si, že fajn by mohlo být všechno kromě kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Na té se mi nelíbilo, že klade příliš velký důraz na proces učení, zabývá se především myšlením a chováním a nebere moc v potaz emoce. Nezabývá se nevědomím, nejsou pro ni důležité různé jemné nuance každé osobnosti. Přišlo mi to příliš strukturované, zjednodušené a napasované do určitých tabulek.
Rozhodla jsem se tedy pro psychodynamickou psychoterapii, která není strukturovaná vůbec a už vůbec není jednoduché se ji naučit. Po mnoha letech velmi náročného a nekončícího výcviku, delší pauze v podobě rodičovské dovolené a krátké (ale krásné) odbočce k adleriánské individuální terapii jsem usoudila, že si doplním ještě jiný psychoterapeutický výcvik.
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné