Všeobecně věnujeme více pozornosti výjezdu ven, aklimatizaci do neznáma, než abychom se aktivně připravovali na cestu zpět. Takže balíme kufry s pocitem „však ono to nějak dopadne, česky jsem snad ještě nezapomněl“. Týká se to každého, kdo se vrací do své původní země a přípravu tak trochu podcení. Návrat zpátky totiž často je mnohem psychicky náročnější než výjezd do zahraničí.

S návratem bývá překvapivě více starostí a stresu než při zabydlování se „venku“. Děje se s námi něco podobného jako u kulturního šoku, jen reverzní proces trvá ještě o trochu déle. Proč?

Zcela běžně máme totiž představu, že svou kulturu známe, jazyk umíme, a uchováváme si obraz, jaký si pamatujeme při našem odjezdu. Často nám nedochází, že život ve staré zemi se nějakým způsobem dál vyvíjel stejně jako životy našich přátel.

Jak se můžeme připravit na návrat z několikaletého života v cizině, aby přistání bylo co možná nejměkčí?

Ztráty a nálezy

Přiznejme si: vrátit se zpět znamená často opět zapadnout do masy sobě stejných. Znám to dobře. Jestli mi v zahraničí například trochu lezlo na nervy, že vždycky, když jsem vyslovila své jméno, jsem ho hned musela hláskovat, tak po návratu domů již žádná exkluzivita nebyla. Byla jsem jedna z deseti milionů, žádný exot. První týdny to bylo úlevné, ale pak mi ta trocha jinakosti začala v mé osobnosti scházet.

Nikdo vám nic nepromine

„Omlouvám se, jsem cizinka, nevím, jak se to vyplňuje.“ Tahle věta vždycky zabrala. Ani nebylo potřeba zmiňovat, že jsem cizinka, akcent to jasně říkal. To bohužel v Čechách už nešlo. Musela jsem přiznat, že se nevyznám – v jízdním řádu, v postupu úřadů, ve vyplňování formulářů a podobně.

Tolik toho víte… a je vám to na nic

Při pobytu v cizině je potřeba se naučit spoustu nových věcí. Některé se vztahují pouze k té určité kultuře, jiné jsou třeba velmi dobře využitelné i jinde, ale jen teoreticky – prakticky je po vás nikdo nechce, protože třeba boří zažité principy. Dost velké frustrace mohou nastat, pokud vnímáte, že vaše znalosti by mohly něčemu pomoci nebo leccos posunout dopředu, ale okolí je nepřijímá.

Profesní posun vázne

Přiznejme si na rovinu: když máte o velkou, cennou a třeba i drsnou zkušenost navíc, očekáváte, že to nějak zúročíte, že bude minimálně výhodou ve vašem profesním životě.

Příkladem je studium v zahraničí – skvělá věc, ale pokud nemáte třeba přesně tu praxi, kterou ve vašem životopisu určitý personalista hledá, nepomůže ani diplom z Harvardu. Nakonec zjistíte, že nejvíce oceníte posun v osobnostní rovině. Ten vám posléze pomůže i v rovině profesní, jen to bude trvat déle, než jste předpokládali.

Vztahy a vazby

Stejně jako při adaptaci na nové sociální prostředí, i při repatriaci pociťujete, že si musíte své místo ve společnosti znovu získat. Cítíte, že při odchodu ze známého prostředí, kterému jste se za léta pobytu přizpůsobili, jste si vybudovali určitou pozici – nejen v pracovní oblasti. I mezi svými známými máte určité místo, které přesídlením ztrácíte a musíte začít znovu.

Kamarádi nepočkali

Nejprve opustíte těžce vybudované zázemí v zahraničí, kde jste konečně našli přátele, se kterými si rozumíte, a poté zjišťujete, že doma už na vás málokdo čeká. Kamarádi, které jste před lety opouštěli, byli tenkrát na stejné vlně jako vy. Zkušenosti, které jste ale všichni mezitím získali, možnosti nebo znalosti vás najednou rozdělily. Už to není jako dřív a cítíte, že to do budoucna ani lepší nebude, přestože co do vzdálenosti k sobě budete mít zase blízko. Období prázdna, než opět obnovíte staré vztahy nebo navážete nové, může být hodně nepříjemné.

Recept na návrat

Vybrala jsem jen pár základních změn, které člověka po návratu čekají. Co s tím?

Začněte sítí přátel a profesních kontaktů

Využijte všech možností, které jsou dnes k dispozici. Sociální sítě samozřejmě také. Dost možná vám přihrají pár zajímavých lidí, které byste jinak třeba vůbec nepotkali. Zkuste se spojit s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost – sdílení nepříjemných pocitů uleví a poznání, že někdo jiný řešil podobné překážky, je osvobozující. Věnujte cíleně vztahům čas a prostor. Pěstujte je jako zahrádku, ve které dobře víte, co je plevel a co jsou okrasné květiny nebo užitečná zelenina.

Mějte trpělivost a věřte si

Znamená to netlačit na pilu, a to hlavně na tu svou. V tomto ohledu se vážně vyplatí šetřit se a dát si čas. Nenechte se frustrovat tím, že nejste schopni ihned získat skvělou pozici. Znám takových lidí několik. Nechtěli zklamat svá i jiná očekávání: „Přijel jsem s takovými zkušenostmi a mám teď dělat jenom tohle?“

Už pohádková tradice přece říká, že český Honza by se ze světa měl vrátit s princeznou a půlkou království. Vysoká očekávání, strach ze selhání a stud hrají v náporu na psychiku návratu silnou roli. Nenechte se vykolejit, buďte trpěliví k situaci i k sobě.

Snažte se dostat do obrazu

Nejde ani tak o to, abyste měli o čem konverzovat – spíš je důležité naladit se na témata, která se ve vaší staré vlasti řeší, abyste se cítili součástí dění.

Po návratu ze studií v cizině mi televize, noviny ani časopisy nic neříkaly. Zmocňoval se mne chaoticky protivný pocit, když jsem četla text psaný jazykem, který mě jinak hluboce oslovoval, ale ani jedno téma se mne nijak nedotýkalo, nerozuměla jsem souvislostem, nedokázala si udělat na nic názor. Kolik z nás zná ten pocit frustrovaného děcka: „Tady v Čechách se řeší jen samý blbosti!“?

Zkuste očekávat co nejméně

Vzpomeňte si na vaše osobnostní vlastnosti, které vám umožnily se dobře aklimatizovat v zahraničí.

• Byla to otevřenost vůči neznámému vystupování?
  
• Byl to humor smíšený s překvapením, jak zvláštně mohou věci jinde fungovat?
  
• Zvědavost, jak která situace dopadne?
  
• Naděje, že práci, kterou jste vzali teď, není ta, kterou budete dělat příští rok?
  

Přesně tyhle schopnosti teď opět zapojte. Stavte se k repatriaci, jako byste jeli do dalšího dobrodružství, kde výsledek není jistý.

Analyzujte si, co jste se naučili

Váš set nových dovedností může být hodně jiný, než s jakým jste odjížděli. Udělejte si seznam od pro vás nejdůležitějších schopností až po ty, u kterých vás nijak zvlášť nezarmoutí, když je nebudete používat. Pak si hledejte uplatnění tak, abyste z těch nových dovedností, které jsou pro vás nejdůležitější, měli možnost využít co nejvíce – v práci nebo ve volném čase.

Ačkoliv pro cestovatele vlast má a bude mít vždy jedinečné místo v srdci, vracet se domů není úplně jednoduché. Dílem je to i proto, že při pobytu v zahraničí se nám stýská a jsme schopni si domov hodně idealizovat, což je už je jen krok od předpokladu, že doma bude všechno snadnější, rychlejší a příjemnější. Velká dávka trpělivosti, otevřenost vůči nepochopení a minimální očekávání jsou nejlepším receptem.

Máte zkušenosti s návratem? Co bylo pro vás nejtěžší? Co naopak šlo velmi lehce? Napište mi do komentářů.