19. 5. 2017
Při výčtu požadovaných povahových vlastností našich protějšků zaujímá přední příčky magická formulka „smysl pro humor“. Za ní se však skrývá tolik možností, že se dvě osoby považované za zábavné mnohdy nedokážou navzájem naladit. Kde se v nás smysl pro humor bere a proč se spousta lidí neshodne na tom, co je ještě k smíchu, a co už k pláči?
Podle vědců jsou určitého způsobu humoru a smíchu schopní i primáti. Manželský poradce Petr Šmolka se domnívá, že humoru se děti učí od narození: Rodiče se snaží své ratolesti pobavit a rozveselit a podle věku dítěte vymýšlejí nejrůznější způsoby, jak je uvést do dobré pohody. Smích jako deviza funguje i později ve vrstevnických skupinách. Oblíbenější bývají ti, kteří nevnímají život jako ponurou cestu na hřbitov. Mezi morousy je vyšší procento nezadaných a bezdětných, vysvětluje doktor Šmolka.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné