10. 3. 2020
„Co mám dítě, hrozně lehce vyletím. Vyjíždím na rodiče, na manžela, včera jsem se chytla se sousedkou. Nevím, co se to se mnou děje.“ – „Jsem vzteklá i na děti, pořád na ně kvůli něčemu křičím, a přitom vím, že jsou to kraviny. Občas mi i ruka uletí… hrozně si to pak vyčítám.“ – „Jeden muž mi na ulici začal radit, jak mám utišit dítě. A já mu dala pěstí. Vůbec se nepoznávám.“
Ženy-matky, které za mnou přicházejí řešit svou agresivitu, bývají vlastními prudkými reakcemi zaskočené. Chtěly by být usměvavými, trpělivými, spokojenými maminkami; v představách si malovaly, že takové budou. Vlastní agresivita, pocity zlosti a vznětlivost je překvapuje stejně, jako překvapuje jejich okolí. Kde se to ve mně bere? Co s tím mám dělat? Pokusím se odpovědět.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné