Populární citáty říkají, že být šťastný je volba. Dovoluji si nesouhlasit. Pocit štěstí nezávisí na našem rozhodnutí, ale spíš na našem pohledu na svět a na sebe samé. Štěstí je vrcholný zážitek, zatímco spokojenost se životem je více rozložená v čase. Abychom mohli tu a tam zažívat to první, potřebujeme se dobře starat o to druhé. Pracovat na svém štěstí znamená podporovat pocit pohody a také pečovat o své zdraví.
Zeptáte‑li se prvního člověka na ulici, co si přeje od života, s velkou pravděpodobností uslyšíte, že jde o to být šťastný. A když se zeptáte, zda je šťastný, odpovědí bude nejspíš zmatený pohled. Pocit štěstí je subjektivní a velmi závisí na osobnosti daného člověka. Existují však faktory, které ovlivňují pocit štěstí a spokojenosti u naprosté většiny lidí. Doporučuji hledat je ve svém životě.
Vztahy s ostatními
Právě ty nejvíce ovlivňují naši spokojenost se životem, a tak naše zkoumání fenoménu štěstí začneme právě u nich. Klíčové je společenství a vzájemná podpora. Je to pocit sounáležitosti s větším celkem a prostředím, na které se můžeme spolehnout.
Je zajímavé, že když pomáháme druhým, v našem mozku se aktivuje centrum odměny – je to stejné centrum, jaké nám aktivuje dobré jídlo nebo sex. Spolupráce je v člověku biologicky zakódována: když pomáháme druhému, dokážeme podat velký výkon. Při konání dobra zároveň pociťujeme vlastní hodnotu a důležitost – říká se tomu „vnitřní zdroj“.
Ze stejného důvodu je dobré navzájem si stěžovat – uvolňuje to napětí. Někdo považuje za zlozvyk, že lidé mají tendenci soustředit se na negativa. Abychom se ale cítili šťastně, nemusíme být neustále „pozitivní“. Můžeme si postěžovat, záleží ale na tom, s kým nám vzájemné stěžování si zlepší náladu.
Peníze, tedy schopnost proměnit zisky v blahobyt
Není to velké jmění, co dělá lidi šťastnými, ale způsob, jakým své prostředky investují. Utrácejte peníze za dojmy, zážitky nebo vzpomínky, ne za „levné pocity“ v podobě značkového oblečení nebo většího auta. K větší životní spokojenosti přispívá i promyšlená, rozumná spotřeba.
„Sociálním mixérem“, kde se mohou setkávat lidé různých příjmů a postavení, bývají parky, náměstí a veřejná doprava. Takové interakce, třeba jen letmé, přispívají k pocitu jednoty a vědomí, že bez ohledu na výši výdělku sdílíme stejný prostor.
Fyzické a duševní zdraví
Je těžké cítit se šťastný, když vás něco bolí. Studie ukazují, že míra životní spokojenosti je vyšší v zemích s dostupnou lékařskou péčí – ne ve smyslu nákladů, ale bez byrokracie a dlouhého čekání na vyšetření. Zdraví je však především otázkou osobní zodpovědnosti. Každý si svým životním stylem může zdraví zlepšit nebo naopak zhoršit. Rozumně jíst, dobře spát a dostatečně se hýbat, to je dostupné pro každého.
A co péče o duševní zdraví? Pokud jde o prožívané štěstí, označila bych je za ještě důležitější než zdraví fyzické – právě psychické problémy nám brání vnímat život jako dobrý. Některé poruchy to mohou dokonce přímo znemožnit.
Svoboda a čas
Člověk je šťastný, když si sám zvolí životní směr. Když si může svobodně zvolit povolání, náboženství, místo k životu, barvu vlasů nebo třeba to, jestli chce mít náušnici v nose. Vnímat svou identitu a moci ji svobodně projevit je jednoznačnou součástí šťastné existence. Je to také důvod, proč jsou podnikatelé šťastnější než zaměstnanci – sami si řídí svůj čas. Pokud si můžete zorganizovat práci tak, abyste trávili víc času s lidmi, které máte rádi, pak jste očividně šťastnější než ti, kdo tuto možnost nemají.
Úspěch a konkurence
Tohle je zajímavé! Na jednu stranu je člověk naprogramován soutěžit a bojovat o místo v hierarchii své skupiny. Na druhou stranu jsou lidé slabá stvoření, která v nepřátelském prostředí sama nedokážou přežít, proto se potřebují spojit. Ukazuje se, že všichni potřebujeme svůj kmen. Jakmile jej ale máme, nedokážeme se s pocitem bezpečí uvolnit, naopak začínáme soutěžit.
A i když si ve skupině vybojujeme kýženou pozici, cítíme uspokojení jen částečně, protože nám neustále hrozí, že o ni přijdeme. Takže aby byl člověk šťastný, neměl by se těchto společenských soutěží účastnit? Je lepší nic moc nečekat a po ničem netoužit? Dokonalým receptem na štěstí je umět být spokojení s tím, co teď máte, a snažit se trochu si polepšit. A také si uvědomit, že úspěch druhého neznamená automaticky vaši prohru. To značně uvolní napětí, které do našeho života vnáší konkurence.
Nejvíce ze všeho pocitu štěstí stojí v cestě izolace a pocity méněcennosti. Mnozí lidé, kteří dnes žijí mezi námi, možná nejsou jeden od druhého izolováni, ale nacházejí se daleko od domova. Je snadné cítit se méněcenně, když například dokonale neovládáte jazyk země, v níž žijete. V takových podmínkách je těžké cítit se šťastný – a i když se to podaří, může člověka přemoci pocit viny. Pak je důležité uvědomit si, že svým štěstím nikomu neubližujete.
Prožíváme‑li štěstí, jsme u svého zdroje. Právě z této pozice můžeme účinně pomáhat druhým. Pokud nám ve štěstí brání pocity, že si je „nezasloužíme“, nebo jiné vnitřní překážky, může se stát, že se jich nedokážeme zbavit pouhým racionálním uvažováním. Pak lze říci, že se jedná o neurotický pocit.
Psycholog jej může rozložit na menší části a pochopit podstatu jeho vzniku. Před podobnými poznatky se někdy lidská psychika chrání, aby udržela rovnováhu. Psycholog odkryje vaše obrany, čímž rovnováhu naruší, a dočasně tak může dojít i ke zhoršení stavu. Mnoho klientů v této fázi terapii opustí – a je to škoda. Kdo vytrvá, získá neocenitelnou výhodu: svobodu být šťastný.
Štěstí je cesta, ne okamžik. Nezapomínejme na to.
