Audio

Má člověk šanci prožít dobrý život, když jeho dětství dobré nebylo?

Kdy je nejlepší chvíle přestat s chováním, kterým sami sobě škodíme?

Zlatým pravidlem pro činnosti, které nás mají naplňovat, je nenutit se do nich.

To, jak přemýšlíme sami o sobě, ovlivňuje i naše vztahy.

Ve své mysli jsme schopni z původně jen málo hrozivé situace udělat trauma zpětně.

Emoce jsou někdy jako lektvary namíchané v nesprávném poměru.

Léčba, která opomíjí duchovní stránku člověka, bude jen těžko úspěšná.

Jak ventilovat svoje emoce, abychom neubližovali druhým?

Kdy se můžu zlobit? A jak se to správně dělá?

Je deprese důvod kolapsu, nebo jeho následek? Dá se jí nějak předejít?

Terapeut by měl klienta podporovat. To ale může mít různou podobu.

Jak přesvědčit blízkého, aby vyhledal terapii? Záleží na tom, proč ji odmítá.

Obavy žijí v naší hlavě. Je na nás, abychom svou pozornost vědomě vraceli do reality.

Nikdo nemá úzkost rád. Napadlo vás někdy, že může být i zdravé ji zažívat?

Když svou hodnotu odvozujete od svých schopností, musíte se snažit pořád víc.

Jak se starám o své zásoby duševní energie? Přikládám po malých větvičkách.

Není s vámi nic špatně. Naučte se rozumět svým potřebám a ukazovat ze sebe světu …

Naše chápání, kdo jsme, se během života vyvíjí. Opakovaně si k sobě hledáme cestu.

Emoce mohou být úžasným rádcem. Co dělat, když nás v komunikaci válcují?

Co mi pomáhá? Snažím se udržovat svůj tachometr radosti na vyšších hodnotách.