23. 11. 2017
Na moudrých myšlenkách, i těch psychologických a psychologizujících, je hezké to, že si můžeme vybrat, zda se hodí do našeho vlastního myšlenkového světa, zda je potřebujeme nebo ne, věříme jim nebo nevěříme, přijmeme je za své nebo ne. Žádná idea není dogma, dokud si z ní dogma sami neuděláme. Máme své vlastní kritické racio, máme zkušenost se sebou, vlastními i cizími myšlenkami, máme emoce a intuici – různé kvality našeho bytí nám nepřetržitě pomáhají orientovat se ve světě tak, abychom nezabloudili.
A i když občas bloudíme, stále ještě kolem nás zůstává síť jiných lidí s jejich myšlenkami a názory. Někdy jsou to někteří z nich, kdo nám poradí s orientací ve spleti pravd. A kdyby ani to ne, někdy jednoduše jen zjištění, že si každý myslí něco jiného, pomůže udělat si odstup a třeba si chvíli na tu svou momentální pravdu, na svůj směr, kudy dál, ještě počkat. (I proto mám ráda tyto stránky. Prezentují tak pestrou směs názorů, že je jednostranná ideologizace čtenáře vyloučená, pokud by na ní sám mermomocí netrval. Někdy nejspíš za cenu nejistoty a chaosu v hlavě, ale i ty jsou nenahraditelnou životní zkušeností.)
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné