„Už je toho nějak moc. Nevím, kudy kam,“ líčí vyčerpaně Lenka. „Tři měsíce se se mnou vlečou samé těžké věci. Jako by se na mě lepily. Jakmile mám pocit, že se začalo něco zlepšovat, třeba že se mi začalo dařit v práci, stane se další havárie. Třeba před týdnem jsem nabourala auto. To je ale snad jen třešnička na zkaženém dortu. Jako bych skákala z bláta do bláta. Nevím, jak bych to popsala jinak.“ Na první pohled je vidět, že sotva sbírá energii. Oči se jí zalévají slzami a někdy jen s těžkým dechem popisuje události posledních několika měsíců.