Taky se občas začnete strachovat kvůli úplné maličkosti? Dělat si starosti z něčeho, co za starosti vlastně nestojí? Někteří lidé v tom žijí neustále. Ve skutečnosti mají v sobě prostě bloudící úzkost nebo nervozitu, která se jen potřebuje nalepit na něco, co vypadá trochu objektivně.
Já jsem hroznej stresař. Stresuju pořád z něčeho. Teď zrovna z toho, že se blíží zkouškové, děsně se bojím, aby mě nevyhodili ze školy. Ale i tak obecně. Když mám jít na nové místo, jdu tam den předem, ať pak nebloudím, anebo aspoň s hodinovým předstihem. Když mám jet domů, celý den jsem nervní, ať mi neujede vlak. Teď jsem si našla přítele a to je vůbec nejhorší, protože je to sice skvělý, ale pořád se bojím, že mi třeba zahne nebo že ho nějak odradím.