Boj za spravedlnost

„Svou odhodlanost jít za spravedlností jsem začala vnímat až po narození syna, kdy se mi přeházely hodnoty,“ napsala nám do redakce čtenářka Inka. „Začala jsem se řídit heslem: Když něco neudělám nebo neřeknu já, tak kdo? Přijde mi totiž, že v nás lidech schází odvaha postavit se proti zlu, říci svůj názor.“ Jako docela čerstvá máma si troufnu říct, že rozumím, co Inka prožívá. Lidské příběhy nebo i fiktivní zápletky, které mne dřív nechávaly chladnou, mě často naplňují bezmocí, jakmile se v nich odehrává zlo a nespravedlnost. Ruku v ruce se pak objevuje i bojovnost. Svůj svět musím před tímhle ubránit. Musím se zasadit, aby se tohle mně a mojí rodině nedělo. Aby byl svět lepším místem. A to je přesně ten tenký led, na kterém je třeba zpozornět, zvažovat a vyhodnocovat, kudy dál. Cesta totiž může vést k pevné půdě pod nohama, ale taky se můžeme utopit v nekonečném boji za něco, co není reálné. Ale jak poznat, který krok by byl zbytečným šlápnutím vedle?