Ve starších učebnicích psychopatologie byl blud definován jako nevývratné mylné přesvědčení vzniklé patologickou cestou na patologickém podkladu. Těmito charakteristikami se liší od omylu vznikajícího nesprávným úsudkem nebo nedostatkem informací u zdravého jedince.

Paní učitelka pobývala na přijímacím oddělení naší psychiatrické léčebny. Byla velmi pořádná, čisťounká, protože se neustále myla. Kdykoliv měla možnost, sprchovala se. Jako většina pacientek, také ona byla přesvědčena, že u nás je omylem.

Užívala si spokojeně prvních měsíců důchodu, když náhle začalo její trápení. V bytě se jí objevil nějaký hmyz, který ji v noci obtěžoval a nenechal ji vyspat. Byli to maličtí broučci, lezli jí po kůži a děsně to svědilo.

Zašla proto za hygieniky, kteří ihned poslali dva pracovníky provést desinsekci jejího bytu. Asi tři neděle byl klid. Pak vše začalo nanovo. Okresní hygienik, její bývalý žák, vysvětlil důrazně svým podřízeným, že není možné ošetřit jen jeden byt a ponechat ostatní zahmyzené. Hygienici šli a vysmradili celý čtyřpatrový dům.

Také její třetí návštěva měla za následek zásah desinsektorů. Přispěla k tomu i skutečnost, že v té době se objevily ve školách obzvláště otužilé vši, které přežívaly i v nízkých teplotách okolo 12 stupňů Celisa, což do té doby nebylo popsáno. Počtvrté už ale neuspěla.

Zašla proto za svým kožním lékařem, kterému přinesla v krabičce od zápalek vše, co na své kůži v noci „pochytala“. A protože pan doktor ani pod mikroskopem nenašel nic než odrolené šupinky kůže, usoudil, že paní učitelka nemá v bytě parazity, ale že má – trefně lidově řečeno – brouky v hlavě. A poslal ji k nám.

Pomůže jen psychiatr

Tenkrát její diagnóza zněla chronická taktilní halucinóza, dnes by to byl blud parazitózy (F06.2). Někteří psychiatři by však tento stav diagnostikovali jako chronickou poruchu s bludy (F22). Ve světovém písemnictví najdeme také odkazy na Ekbomův syndrom.

Pacienti, kteří těmito obtížemi trpí (a oni opravdu trpí, svědění je horší trýzeň než bolest), jsou skálopevně přesvědčeni o napadení hmyzem, parazity, červíky a dalšími malými tvory, které údajně také vidí; byl popsán případ pacienta, který po úspěšné operaci šedého zákalu tyto tvory přestal vidět. Především je však vnímají na kůži nebo pod kůží, popisují jak cítí, kterak si dělají v kůži chodbičky (podobně jako zákožka svrabová neboli svrab).

Snaží se je odstranit usilovným mytím, drhnutím, desinfekčními prostředky, nezřídka drastickými. Nakonec si pokožku podráždí, poraní a namísto úlevy si tak přivodí ještě větší trýzeň. Různými způsoby dezinfikují prádlo, lůžkoviny, nábytek, ošetřují povrchy, podlahy a rozsáhle plochy chodeb lysolem, vykuřují byt tabletami proti hmyzu.

Stejně jako naše pacientka obíhají se vzorky domnělých parazitů kožní lékaře, parazitology a hygieniky. Protože všichni tito specialisté mají s tímto fenoménem zkušenost, končívají pacienti vesměs na psychiatrii. Nešťastní a s pocitem neporozumění, ačkoliv zde je jediné místo, kde mohou najít skutečně účinnou pomoc.

Bludy způsobuje i kokain

Bývají to často lidé bez jakýchkoliv dalších projevů psychických poruch nebo nápadností, u nichž se tento problém vyskytne až v druhé polovině života, tedy mnohem později, než se objevují závažné nemoci označované jako psychózy.

Když s těmito obtížemi přijde za lékařem mladší člověk, je třeba pátrat, jestli je to skutečně primární onemocnění, nebo spíše vedlejší projev zneužívání kokainu, který to může způsobovat. Mezi účinné léčebné metody patří dnes především antipsychotika a antidepresiva.

Pacienti s parazitárním bludem nepřesvědčí sice lékaře, ale jsou schopni přimět ke stejně nezvratnému přesvědčení své blízké, zejména jsou‑li při dlouhém symbiotickém soužití v pozici závislých. Jedná se o sdílený blud, označovaný v psychiatrii jako folie a deux (doslovný překlad je šílenství ve dvou).

Svědění je totiž velice nakažlivý fenomén a navíc starší lidé s počínající atrofií kůže jím trpí velmi často, i když je neinterpretují tímto způsobem. Nechť kdokoliv zkusí začít se ve společnosti chvíli ostentativně drbat a nenápadně utrousit, že tu buď někdo rozsypal svědící prášek, nebo že je tu pěkne zablešeno…

Lezou i z internetu

V poslední dekádě má tento syndrom jakousi recidivu v podobě „Morgellonů“, což jsou údajně nitkovité útvary objevující se na kůži. Tuto poruchu, šířící se lavinovitě po internetu, můžeme zařadit mezi hysterické epidemie.

Kanadští psychiatři Andrew Lustig, Sherri Mackay a John Strauss označili její existenci jako „šíření internetového memu“. Nás prozatím zasáhla jen okrajově, řádí daleko více na americkém kontinentu, ale už lze také v češtině najít první stránky s jejím dramaticky hrozivým popisem.

Historicky poprvé ji popsal anglický lékař Sir Thomas Browne v roce 1690 u malého dítěte, u nějž pozoroval vláskovité útvary vyrůstající z boláků na zádech. Pak byl 320 let klid. Až v roce 2002 zpozorovala něco podobného Mary Leitaová u svého dvouletého synka. Hned nemoc pojmenovala a záhy založila nadaci určnou k jejímu potírání.

Šiřitelé poplachu a paniky dál hlásají cosi blízkého Armagedonu, zatímco lékaři nenašli nic konkrétního, co by s těmito popisy souviselo (Am J Clin Dermatol. 2011 Feb 1;12(1):1–6. doi: 10.2165/11533150–000000000–00000). V prestižním časopise seznamují lékařskou veřejnost se závěrem, že:

• žádné infekční agens (paraziti, bakterie, viry) nebylo u nikoho z „postižených“ zjištěno
• ani celkové vyšetření nepřineslo důkaz o probíhajícím zánětu
• „nitkovité útvary“, popisované velice bizarně, jsou buď vlákna z nějaké látky nebo odrolená kůže.

A tak se naléhavě vynořuje poslední otázka ze sedmi základních kriminalistických: Cui bono? Komu to poslouží? Úvahy se pohybují od sociologicky laděných dohadů o narůstajících požadavcích pacientů až po pragmatické myšlenky, že už nějaká farmaceutická firma má připravený „zaručený lék“.

Odmysleme si situaci, že jde skutečně o zavšiveného bezdomovce prolezlého svrabem. Zůstane nám, z pohledu psychopatologie při podobných klinických projevech zajímavé rozdělení na závažnou psychickou poruchu, způsobenou pravděpodobně organickými změnami mozku (blud parazitózy), a hysterickou epidemii Morgellonů.

A k tomu otázka: Co je horší? Utrpení způsobené reálnou situací, nebo to, které si namluvím?