Bude dobře

Dáša žije se svojí šestnáctiletou dcerou. Už pár let má pocit, že ji ztrácí. Těžko si s ní rozumí, dcera má blíž ke svému otci. On k ní zase tolik ne. Dáša by jí ráda byla nablízku, ale neví, jak na to. Leží na ní vina za rozvod – nebo si to tak alespoň vysvětluje. Už dlouho byla přehlížená, nevyslyšená. Cítila se nemilovaná. Chtěla mít partnera, který by stál po jejím boku. Na chvíli se objevil, ona se rozvedla, pak zmizel. „Všechno je špatně. Nevím, jak to spravit. Mám pocit, že se to nikdy nezlepší. Svým rozhodnutím jsem zkazila život sobě i dceři. Těžko spravím, co se rozbilo…“