15. 9. 2026
I v diagnózách panuje určitá móda, nebo minimálně v tom, jak moc se o nich mluví. Sama jsem si vždycky říkala: „Nemusím mít něco jenom proto, že je to cool.“ A současně jsem byla dítě, které do páté třídy nosilo klíče od domu potupně na šňůrce na krku, od učitelů jsem mnohokrát slyšela „zasněná“, mobily dodnes ztrácím tak čtyři ročně, a pokud si při odchodu z domu nenachystám ty papíry do sběru přímo do cesty, pravděpodobnost jejich zapomenutí hraničí s jistotou.
A tak jsem se rozhodla oslovit svou dlouholetou kamarádku, psychoterapeutku Kristýnu Vlčkovou. Rozhovor zahajuje omluvou: „Prosím tě, dneska jsem si ráno nevzala ritalin, tak budeš mít ty odpovědi takové rozbíhavé.“