21. 7. 2023
Slýchám kolem sebe kritická, místy až zatvrzelá hodnocení směřující k lidem, událostem či jinakostem všeho druhu. Kolikrát si říkám, jestli jsem se neocitla v nějaké soutěži o nejrychlejší vytvoření pevného názoru na základě minima informací. Jako bychom všechno, co je pro nás neznámé, co se vymyká naší představě světa nebo co nemá jasné pojmenování, od sebe nejraději rychle odsunuli, odsoudili to a označili nálepkou nenormální.
Co je však normální, a co není? Jestli už někdo přišel na to, jak správně používat kritéria „normálnosti“, sem s tím. Do té doby přicházím s alternativou – malým experimentem. Zkusme na chvíli pootevřít naše nastavené mantinely a rozhlédnout se kousek dál. Co kdybychom si alespoň jednou za den dovolili být na chvíli vědomě lhostejní a jen pozorovali, byli zvědaví?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné