Když si nenajdeme čas pro sebe, odnesou to naši nejbližší. Je to paradoxní, ale v době únavy máme právě na ně zvýšené nároky. Jsou naše rodina, a před tou se přece nemusíme přetvařovat. Na rozdíl od šéfa, který nám přidal další úkol, na ně můžeme zakřičet. Často si dokonce myslíme, že i oprávněně. Vždyť si neplní své povinnosti, nepomáhají nám a ještě k tomu zlobí.
Vypadá to, že čas pro sebe je luxus, který si dnes může dovolit málokdo. Musíme přece vykazovat lepší výsledky, být produktivnější, stíhat kromě plného úvazku roli hospodyně, matky, manželky, pozvat známé na večeři, abychom se pochlubili novou sedačkou, a ještě k tomu musíme stihnout nakoupit mamince, protože si zrovna zlomila ruku a nemůže si ten nákup sama donést.
Nemáme čas se na chvíli zastavit, protože sotva si sedneme, už nám padne zrak na neumyté nádobí, nevyžehlené prádlo, ozve se telefon. Kdybychom se zastavili, nestihli bychom… Tento scénář důvěrně znají zejména ženy. Je to ale tak? Není to jen velký omyl, který ovládá naši společnost?
Udělejte si co nejdelší soupis věcí, které vás těší nebo v minulosti těšily. Napište si, z čeho máte ve svém životě radost, u čeho si odpočinete, z čeho pookřejete.
Pokud potřebujeme vše udělat sami (protože nikdo jiný to nemůže nebo neumí udělat), nezbyde nám čas pro nás samotné, ale ani pro naše nejbližší. Ty totiž často odsouváme snadněji než cokoli jiného. Pokud se tedy necháme chytit do pasti „potřebuju všechno stihnout“, často si nevšimneme únavy a vyčerpanosti, která snižuje práh naší trpělivosti.
To vede ke konfliktům s partnerem nebo dětmi. V době vyčerpanosti nám mnohem více vadí ponožky nechané na zemi nebo neumytý hrnek a dotaz „co budeš vařit“ pak může vyvolat hotové hromobití. Hysterická scéna jak z filmu často obsahuje pláč, výkřiky „jsem na všechno sama“ a obviňování partnera z toho, co vše neudělal (často i roky zpátky). Dobrá zpráva je, že to jde i jinak.
Zachyťte signály nepohody
Pokud výše popsané znáte ze svého života (ať už jako muž či žena), zkuste si zpětně uvědomit, jak se vše odehrálo.
- Vzpomeňte si na poslední křik, pláč nebo podrážděné odseknutí.
- Uvědomte si, jak jste se při tom cítili a co předcházelo.
- Co jste dělali celý den, možná i týden nebo měsíc?
- Pokuste se si uvědomit signály únavy, první varovné známky, že potřebujete pauzu.
Vaše tělo vám velmi pravděpodobně říká už nějaký čas před kolizí, že potřebujete odpočinek, a je jen na vás, zda ho poslechnete.
Pro snadnější rozlišování zpráv z našeho těla je dobré si vést drobné zápisky. Stačí si večer napsat, jak jste se během dne převážně cítili, jak se cítíte zrovna teď, když si vše zapisujete, tedy večer. Všimněte si také, jaká je hladina vaší psychické a fyzické energie. Pojmenujte si den – o čem pro vás posledních 24 hodin bylo? Tím, že si vše budete zapisovat, více si budete uvědomovat sami sebe.
Mohlo by vás zajímat
Přímé cesty k radosti
Jednoduché metody fungují. Přemýšlejte s Daliborem Špokem a Janem Majerem.
Přečíst článekVětšina nepříjemností a nehod se nám děje, když se nám to nejméně hodí, tedy tehdy, kdy máme nejvíce práce. Že by náhoda?
Pokud nechcete psát (ačkoli to je ideální, protože se k zápiskům můžete později vrátit a trochu je analyzovat), říkejte to svému partnerovi. Můžete si vytvořit společný večerní rituál, kdy si vzájemně řeknete, co jste přes den dělali a jak se cítíte. Nenechávejte si to však jen pro sebe ve vaší hlavě. Je sice hezké, že to přece víte a máte v tom jasno, ale pokud máte vše zachytit do slov, musíte si vše více uvědomit.
- Časem vysledujete, jak vše souvisí se vším, a že než onemocníte nebo než se strhne domácí bouřka, jste varováni.
- Signálem, že už toho máte opravdu dost, mohou být těžké ruce nebo to, že se vám ráno nechce vstávat a když zazvoní budík, tak ho odložíte o dalších deset a ještě deset a deset minut.
- Pro někoho je varovným znamením lehké škrábání v krku a někdo si občas zvrtne nohu, takže pak dva dny nemůže chodit.
- Někdo se se všemi pohádá a pak s nikým nemluví, takže má konečně klid.
Všimněte si, že většina těchto věcí se nám děje, když se nám to nejméně hodí, tedy tehdy, kdy máme nejvíce práce. Že by náhoda?
Aspoň dvě hodiny týdně
Jednou z možností, jak těmto náhodným nehodám, kolizím a onemocněním předcházet, je naučit se vnímat signály únavy a vyhovět potřebám svého těla. Pokud ale máte pocit, že si toto v běžném shonu nemůžete dovolit, že máte pořád co dělat, zařaďte si do svého diáře pravidelně alespoň dvě hodiny týdně pro sebe.
Ideálně někde, kde na vás bude čekat někdo další, a tedy bude těžší tento blok pro vás zrušit, než když máte „jen čas pro sebe“. Objednejte se na masáž, navštěvujte kurz kreslení nebo běžte s přáteli do kavárny. Naučte ale sebe i své okolí, že tyto dvě hodiny týdně (ideálně v pravidelném čase) jsou pouze a jen pro vás.
Během času sama pro sebe byste neměli řešit pracovní ani rodinné záležitosti. Nic nemusíte a všechno můžete!
Pokud stále pochybujete a nevíte, jak do toho nebo co byste pro sebe měli udělat, udělejte si co nejdelší soupis věcí, které vás těší nebo v minulosti těšily. Napište si, z čeho máte ve svém životě radost, u čeho si odpočinete, z čeho pookřejete. Nebojte se seznam průběžně prodlužovat, doplňovat a pracovat s ním.
Čím bude delší, tím se vám bude snadněji vybírat, čím si dobít baterky. Hlavně nezapomeňte, že během času sama pro sebe byste neměli řešit pracovní ani rodinné záležitosti. Nic nemusíte a všechno můžete! Dělejte jen to, co se vám chce.
No a závěrem pár dobrých důvodů, proč plán nakonec zrealizovat. Pokud si vyhradíte čas sami na sebe, získáte:
- energii potřebnou k vyřešení důležitých úkolů
- odstup od všeho, co právě řešíte
- nové nápady, které často přináší mnohem lepší, efektivnější a rychlejší řešení.
Díky tomu, že své myšlenky necháte volně plynout a nejste ve svých problémech plně ponoření, předáváte celou věc vašemu podvědomí, které pracuje kreativněji. Pokud budete u sebe mít tužku a papír na zaznamenání geniálních myšlenek, nebudou ztraceny.
Pokud stále pochybujete, zkuste to po dobu jednoho měsíce. Uvidíte, že výsledek odpočívání vám ve výsledku ušetří čas, energii a mnohdy i peníze. Ale hlavně zlepší vaše vztahy!
