Narodila jsem se v socialismu. Čtyři roky jsem ve škole musela sedět mlčky s rukama za zády a v televizi jsem slýchala o přestavbě a pětiletce. Byla to doba, kdy se centrálně plánovalo blaho pro všechny, ale nevycházelo se z aktuálních potřeb nikoho. Ve své psychoterapeutické praxi se často setkávám s lidmi, kteří si svůj život také centrálně plánují. Nerespektují svoje možnosti, neposuzují své síly, jen plní plán. Čím je centrální plánování tak přitažlivé?