5. 8. 2025
Samota. Černá díra, do které v dnešním individualistickém, rozštěpeném světě padá čím dál více lidí a jejíž neúprosná gravitace nám brání uniknout tím silněji, čím víc si to přejeme. Mnoho článků zabývajících se duševním zdravím světové populace mluví doslova o epidemii osamělosti, před kterou varuje dokonce i Světová zdravotnická organizace (WHO). Můžeme se dočíst chytlavé a zároveň děsivé průpovídky, například že dlouhodobá samota je pro člověka stejně zhoubná jako vykouření patnácti cigaret denně. Samota je prezentována jako nemoc, jako něco, co pro člověka špatné. A lidé se pak logicky ptají, jak tuto nemoc léčit.
„Vyléčit“ se chce i čtenářka Eva (24 let), která píše, že téměř denně bojuje se samotou a chybí jí společnost lidí, s nimiž by mohla trávit volný čas a mezi něž by zapadala. Ptá se, zda to tak má více lidí v jejím věku. Ráda bych na úvod ujistila ji i všechny, kteří zápolí s démonem osamělosti: ano, má to tak mnoho lidí vašeho věku. A nejen vašeho.