Včera mě zaujala tahle zpráva: Česko bude mít nového šachového velmistra, nejmladšího ve své historii. Je z Lysé nad Labem a je mu teprve šestnáct. Fantastický úspěch pro Česko a naděje, že bychom mohli jednou mít šachovou celebritu. A víte, jak se ten borec jmenuje? Thai Dai Van Nguyen.
Trošku mi to připomíná jinou naši juniorskou hvězdu. Slyšeli jste možná o 18leté holce z Karlových Varů, která v rámci svého biochemického výzkumu proteinů ještě na gymplu objevila nějaký mechanismus, který možná spouští rakovinu. Dostala za to první cenu v soutěži o nejlepšího mladého vědce Evropy, což je megaúspěch, který česká média ani nedokázala dost docenit. A víte, jak se tahle naděje české vědy jmenuje? Karin Movsesjan. Jo, bude tam nějaká arménská stopa.
Jak funguje svět (a mikrovlnka)
V těch dvou jménech je všechno. Asi chápete, o čem jsem chtěl dneska napsat. Na jednu stranu tady máme fantastické lidi jako mladého pana Nguyena nebo slečnu Movsesjan, kteří ženou tuhle zemi dopředu, zvyšují laťku na našich školách a dělají – pod naší vlajkou – věci, na které můžeme být hrdí.
Na druhou stranu se nám tu v poslední době rozlézají duševní giganti jako xenofob pan Koten nebo ten pán, co v Ostravě obtěžoval nějaké lidi kvůli tomu, že se opovážili mluvit cizím jazykem. Nebo ten chrabrý český domkář Petr Valouch, co by mezi teplické prvňáčky s divnými jmény házel granáty.
Pan Koten je – volím záměrně něžná slova, aby si nikdo nemohl stěžovat – vylízaný dement, který má strach i z vraždících mikrovlnek, protože o fungování světa neví nic. Naproti tomu slečna Movsesjan by zřejmě už jako dítě dokázala mikrovlnku i vynalézt, kdyby tím směrem napřela svůj intelekt a kdyby mikrovlnka už nebyla vynalezena. Koho z těch dvou si asi vážím víc a koho budu v naší zemi raději potkávat – hádejte, můžete dvakrát.
Tím chci říct, že se nám tady zase rozlézá odporná, smradlavá věc, které se říká rasismus a xenofobie. A že začínám mít opravdu obavy, že to naši společnost úplně sežere a omezí to její šance na úspěch, jestli to nezastavíme.
Alou domů
Jasně, jasně, už vás slyším. Tohle jsou dva náhodní úspěšní migranti, ale co ty milióny parazitů v Německu, co budou furt jen požírat sociální dávky a nikdy se neintegrujou? Nebyl jsi sám velmi skeptický vůči migrantům?
Tak já vám to řeknu natvrdo. Snad to ode mě vezmete právě proto, že jsem nikdy nebyl a nejsem žádný vítač a nejsem typické hodné sluníčko. Vždycky jsem byl pro důslednou ochranu hranic, protože organismus, který nekontroluje své hranice, je mrtvý organismus. Přes čáru se jen tak necábruje, přes čáru může jen ten, koho sami cíleně pozveme a převedeme. Můj pohled na migraci se nemění a furt jsem pro uplaťnování tří jednoduchých zásad:
- Lidem opravdu trpícím a utíkajícím před válkou se pomoct musí, ať jsou béžoví jako my nebo klidně modří. O tom se nediskutuje, to je elementární slušnost, která z nás dělá lidi. Copak vy byste nezvedli plačící dítě z bláta a nedali mu najíst? To je přece mus, proboha, chceme si přece sami sebe vážit, ne?
- Zároveň ale musí být jasno. Chvilku si u nás pobuďte, ohřejte se a najezte. Ať máte jakoukoli víru nebo názory. My jsme velkorysí. Jestli budete chtít zapadnout, dodržovat takové základní minimum „českých zásad“ – třeba to, že se snažíte makat a uživit se sami, že věříte na demokracii a na takové ty věcičky, jako že máme svobodu projevu, že náboženství nám neleze do veřejného života a že žena má absolutně stejná práva jako muž – jestli na tohle přísaháte, tak si tu klidně zůstaňte, jste tu z celého srdce vítáni. Práce je tu dost, místa taky, třeba nám ještě pomůžete hodit pohraničí do kupy. Jestli ale tyhle věci dodržovat nechcete, tak alou domů a už nikdy k nám.
- To byli skuteční uprchlíci, co zdrhaj před válkou. Teď k ekonomickým migrantům. Sorry, lidstvo, ale nemůžeme vzít každého jen proto, že je z chudé země. Celá Afrika nebo Bangladéš se k nám nevejde, to by potopilo i nás samotné. Proto prosím ani nezkoušejte přelézt hranice, my takhle lidi nebereme. Na druhou stranu víme, že dobří ekonomičtí migranti můžou Česku strašně pomoct a že je naše ekonomika dokonce potřebuje.
Řešení? Podle mě bodový systém, jaký mají v Austrálii. Máte vzdělání? Ovládáte řemeslo nebo profesi, která je u nás potřeba? Máte dobrou šanci se u nás integrovat? Přidělíme vám body, a pokud jich bude dost, skvělé, bereme vás. Věřte mi, takhle bychom mohli třeba kodéry a jiné dobré pracanty z některých zemí i aktivně dovážet.
Jde o českou duši
Proč bych sem dobré ekonomické migranty klidně bral? Nejen kvůli té zatracené ekonomice. Ta je moc povrchní. Jde i o naši duši, o naše vzdělání. Vždyť se podívejte na machry jako pan Nguyen nebo slečna Movsesjan. Tihle hosté z nás udělají lepší lidi – vytvoří nám konkurenci na školách, povedou rodilé české děti k lepším výkonům, otevřou celé zemi nové možnosti. (Tak za 20 let by nám dokonce mohli spravit i fotbalový nároďák, a to uvidíte, že pak ty góly budou najednou slavit i Kotenové a Valouši!)
Naše země nejlíp prosperovala, když se tady potkával český, židovský a německý živel. Nechytejte mě za slovíčko, ale třeba jsou právě Vietnamci našimi novými Židy, jestli mi rozumíte. Někým, koho strašně potřebujeme. Protože my, když jsme na sebe sami, se dokážeme tou svojí negativitou a uzavřeností dost zabednit v takovém mixu Hobitína a Kocourkova.
Tím chci říct, že nesnáším rasisty. A nechci mezi nimi být. Nebuďte rasisti, lidi. Každého posuzujte jednotlivě a každému dejte šanci. Buďme hrdí na to, když někdo chce dodržovat ty zmíněné české zásady a žít pod českou vlajkou. Jak ukazuje pan Nguyen a slečna Movsesjan, dostane to českou vlajku výš, než bychom ji vytáhli sami. Mějme srdce i rozum, lidi. A politici. Jinak to v konkurenci ostatních zemí nedáme. A ten fotbal už nespravíme vůbec.
Autor je ekonomický migrant, žije s rodinou v Kataru, kam přijel legálně, a je rád, že se tam k němu chovají korektně a místy dokonce i hezky, a přál by to samé všem legálním migrantům na světě. Sledovat ho můžete na Facebooku: https://www.facebook.com/panjaros
Mimochodem, Karina Movsesjan měla nabídky z amerických univerzit, ale rozhodla se pokračovat ve studiu v Brně.
