Cesta k vizím

Vize jsou fajn, jenže k jejich dosažení vede dlouhý proces plný pádů, puchýřů a ukopnutých palců. A taky rozcestí, kde se dá ztratit směr. Navíc svou zdánlivou nedosažitelností svádějí k tomu, abychom zůstali stát a jen smutně pokukovali po ostatních. A často vymýšleli, kdo všechno jim pomáhal, co zdědili, vyvdali nebo zfalšovali (bohužel i takové lze potkat). Spoustu času můžeme strávit výmluvami, proč nám to nemůže vyjít, případně házením bláta na stupně vítězů.