6. 3. 2024
„Sedmnáctiletá neteř se poslední dobou chová nekontrolovatelně a my nevíme, jak na to reagovat,“ napsala do redakce čtenářka Simona. „Před dvěma lety spáchal sebevraždu její otec, silný alkoholik. Vyrůstala v prostředí, kde bylo vše dovoleno, vždy dostala, co chtěla. Vykašlala se na školu, přidala se k partě, kde jsou běžné krádeže, alkohol, drogy. Má za sebou několik incidentů, například na rodiče v opilosti vytáhla nůž. Psychiatr u ní konstatoval náběh na schizofrenii. Odmítá brát léky, neužívá ani inzulín (má silnou cukrovku), nedodržuje životosprávu, už párkrát zkolabovala. Nebývá doma, neozve se i několik dní, nechce jít ani pracovat – nic ji nezajímá, jen být s partou a bavit se. Přitom je to inteligentní děvče. Mrzí mě, v jakém prostředí vyrůstala, co ji formovalo. Existuje šance, aby takový člověk mohl vést normální život? Rodina neví, co má dělat, jak k ní přistupovat, aby to neskončilo špatně.“
Milá Simono, kladete velmi těžkou otázku. Otázku o životě a smrti, dalo by se říci a nebylo by to přehánění. Vyslovujete vlastně tu samou otázku, již sobě a vaší rodině slovy, vyslovenými i nevyslovenými, pocity zjevnými i skrytými, činy nebo nečiněním klade vaše mladičká neteř: Jak to udělat, aby člověk mohl, uměl žít? Aby chtěl žít, když se mu žít nechce?
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
Odesláno, díky!
newsletter posíláme jednou týdně