Moje první cesta šalinou – směr psychiatrická nemocnice. V hlavě mi lítá nálepka „alkoholici“ spolu s hromadou očekávání založených na předsudcích. Asi budou spíš méně vzdělaní a jednodušší. Ty úkoly jim asi půjdou pomaleji… Až se za svoje myšlenky zastydím. Přece jsme se učili o tom, že tahle schémata jsou příliš zjednodušující a často nepravdivá. Přesto se těch očekávání nemůžu zbavit. Jsem vlastně nejistá – bojím se, jak spolu s mou spolužačkou zvládneme vést kognitivní trénink pro skupinu dospělých lidí, kteří budou nejspíš o hodně starší než my. Jak to bude probíhat? Co když je budeme nudit? Zvládneme vše dobře vysvětlit? Spousta otázek – a jako uklidnění mi můj mozek nabízí zkratky, kterými se snaží přijít s popisem toho, co se nejspíš bude dít a jak se pacienti budou chovat. Můžou být podobné zkratky v něčem nápomocné?