30. 1. 2025
Představte si, že vám váš kamarád zavolá a navrhne, abyste šli večer spolu posedět. S laskavostí mu řeknete, že si na něj uděláte čas jindy – že se na setkání s ním vážně těšíte, ale teď vás zrovna tlačí termíny. A on s hořkostí odpoví, že jste jej zradili, a připojí zraňující urážku. Jak podobnou reakci chápat? O tom bude dnešní článek. Pochopením ovšem nemyslím akceptaci zraňujícího chování. Mám jím na mysli krátkou procházku v botách druhého, jedním slovem empatii. Protože kousek citlivosti vůči odmítnutí v sobě máme všichni.
Akademici ji popisují, nemějme jim to za zlé, trochu odosobněně. Mluví o tom, že lidé s vysokou úrovní rysu citlivosti vůči odmítnutí v sociálních situacích (a zejména od nejbližších lidí) úzkostně očekávají odmítnutí, hbitě je vnímají a reagují na ně způsobem, které okolí považuje za přehnaný, což paradoxně vede k odmítnutí i tam, kde původně ve skutečnosti nenastalo. Dodávají, že tento rys je výsledkem kombinace genetického nastavení a sociální historie.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné