Naše emoce jsou vždycky skutečné. Ale opravdu odrážejí náš vlastní aktuální život? Nenechali jsme se jen vtáhnout vlnou prožívání někoho jiného, dokonce i smyšleného příběhu?
Když jsem poprvé četla článek Bez slitování, velmi rychle jsem vklouzla do příběhu čtenářky a uvědomila si, jak některá její slova důrazně oslovují tu část mne, která je asi dosud zraněná a slabá. Ano, také znám pocit, že jsem na obtíž a nedostatečně výkonná. Jenomže pak mne napadlo, že si vůbec nejsem jistá, jestli je to opravdu můj aktuální stav, nebo jen vzpomínka a sugesce posílená čtivostí a dynamikou článku.