Ilustrace: Nick Alm

Citoví hypochondři

Emoce jsou skvělý průvodce. Můžeme jim ale vždycky věřit? Položte si dvě důležité otázky.

Iveta Vitková

Iveta Vitková
Kouč, lektor

2. 5. 2017

Naše emoce jsou vždycky skutečné. Ale opravdu odrážejí náš vlastní aktuální život? Nenechali jsme se jen vtáhnout vlnou prožívání někoho jiného, dokonce i smyšleného příběhu?

Když jsem poprvé četla článek Bez slitování, velmi rychle jsem vklouzla do příběhu čtenářky a uvědomila si, jak některá její slova důrazně oslovují tu část mne, která je asi dosud zraněná a slabá. Ano, také znám pocit, že jsem na obtíž a nedostatečně výkonná. Jenomže pak mne napadlo, že si vůbec nejsem jistá, jestli je to opravdu můj aktuální stav, nebo jen vzpomínka a sugesce posílená čtivostí a dynamikou článku.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Hlava ve svěráku

Všeho je nějak moc, a jaký to má vlastně smysl? Jak se pohnout z místa?

12 min

Od všeho utéct

Péče o děti vytahuje na povrch stíny z naší minulosti. Jak se s nimi vypořádat?

13 min

Jak opouštět své sny

Všechno už v životě nestihnete. Nemá smysl rvát to silou. Učme se pouštět.

12 min

Čtení pocitů

Přestaňte své prožitky rozebírat. Naslouchání signálům z nitra vypadá jinak.

7 min

Panovačné dítě

Děti si potřebují osahat svou sílu. A poznat, kde jsou její hranice.

13 min

2. 5. 2017

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.