7. 3. 2025
Co je to za hmotu, že se ptá na shluk atomů, který si zvykla nazývat sebou? Co je to za hmotu, že jí není lhostejné, jakým způsobem tu ve světě pobude, a že se vůbec dá k její lhostejnosti vyjádřit? Děje se zázrak, když se člověk táže. A ten otevírá cestu nepravděpodobným věcem. Nemůžeme si být jisti, jak to skončí a kam nás to zavede, třeba i na jaký kontinent, když se začneme ptát na to podstatné.
Tázání se není způsob získávání informací, tázání se je místem setkání. V něm totiž činíme své já zřetelným, viditelným a zranitelným. Nutno říci, že tázáním zde nemyslíme nutně otázku, ale spíše chvění, rozeznění sebe a jak jen to říct – žitý otazník. Můžeme to zahlédnout, když se podíváme na hvězdy. Budeme-li pozorní, v tom povznášejícím pocitu vytušíme jakési prázdné místo, které potřebuje zaplnit. A to je tázání: Touha po úplnosti.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek emailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné