19. 2. 2021
„Běž tam ty, s tebou to nesekne, ty máš výcvik,“ řekla mi kdysi kolegyně před velmi nepříjemným jednáním. Vůbec nevím, o čem a s kým bylo, ale ta věta mi utkvěla, nebo spíš očekávání s ní spojené. A s tím, jak jsem ukončovala jednotlivé fáze mnohaletého psychoterapeutického výcviku, psala různé reflexe, ať moje osobní, či reflexe mé práce s klienty, téma postupně dozrávalo. Co to vlastně pro člověka znamená, že projde komplexním (dle definice Evropské asociace pro psychoterapii minimálně pětiletým) psychoterapeutickým výcvikem? Co mu to přinese? Co od sebe může očekávat? Co od něj mohou očekávat ostatní? Stane se z něj něco jako kyborg, kterého nic nerozhodí? Nebo naopak laskavá, citlivá a empatická duše?
Zamyšlení může být užitečné nejen těm, kteří zvažují terapeutický výcvik, ale i těm, kteří zvažují psychoterapii. Její přínos může být v některých ohledech podobný. Je důležité říct, že jde o subjektivní pohled, doplněný o postřehy kolegů, nečiní si nárok na úplnost ani nezajišťuje, že si právě níže uvedené body budou přínosem pro každého.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné