11. 3. 2022
Řada prací na téma čichová paměť začíná citátem z knihy Hledání ztraceného času od Marcela Prousta – v čaji si rozpouští sušenku a díky zážitku té vůně a chuti se ve vzpomínce náhle ocitne v dětství. Popis se stal natolik klasickým, že zdomácněl ve vědě a pro vybavení životních vzpomínek díky vůni se ujal název Proustův syndrom. Označuje čichově a chuťově vyvolané znovuprožívání vzpomínky, tedy flashback. Známe to: miluji namáčení jedněch konkrétních sušenek, které přežily z doby budování socialismu až dosud, v čaji s mlékem a cukrem právě proto, že mi to připomíná prázdninová rána s babičkou a dědečkem a celé moje tělo i mysl se v tu chvíli naladí na prožitek pohody. Jsou dny, kdy si znovuprožívání této vzpomínky cíleně vyvolávám, protože mi dělá dobře a je mým zdrojem.
Psychosomatická řeč, kterou čeština je, používá řadu čichových úsloví pro vyjádření přitažlivosti nebo odporu, jako tohle mi voní/nevoní, něco mi na tom smrdí, vyvoněnej frajer (pejorativní) a současné vyvoněný fáro (obdivné), čichám v tom podraz, čichám člověčinu (v hromadné dopravě, v přítomnosti zanedbaných lidí) a tak dále.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné