Foto: Thinkstock.com

Co vlastně řeším?

Příliš brzy si děláme na své potíže názor. Tím si blokujeme cestu ke skutečnému poznání.

Michal Mynář

Michal Mynář
Psychoterapeut

15. 4. 2014

Představte si, že máte problém – něco, co ztrpčuje život vám a možná i druhým. Uvědomujete si, že to problém je, a snažíte se s ním něco udělat, ale přes všechnu snahu se vám to nedaří, a to vás frustruje. Začnete být naštvaní sami na sebe, připadáte si neschopní a bezmocní a nakonec rezignujete a přijmete jako fakt, že takoví prostě jste a už se nezměníte. Je vám ten scénář povědomý? Existuje snad nějaký společný jmenovatel, který by mohl stát v pozadí těchto našich neúspěchů? Jednoho kandidáta bych tu měl.

Možná, že pravým důvodem toho, proč se nám tak často nedaří na sobě něco změnit, je skutečnost, že toho – ať už o sobě, nebo o tom, co nás trápí – nevíme dost. Věřte mi, není to tak šílená myšlenka, jak se může na první pohled zdát. 

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Život na půl srdce

Když se bojíme toužit, místo jedné velké bolesti pak zažíváme tisíce malých.

16 min

Srdce na rozcestí

Několik let jsem žila dva vztahy. Každý z obou mužů ve mně probouzel jiné stránky.

13 min

Zralý vztah

Nemusíte se snažit, abyste vztah udrželi. Jste v něm, protože to oběma dává smysl.

13 min

Netoužím po něm

Manžel už s pitím přestal, mně se ale chuť na společnou intimitu nevrátila.

9 min

Nebezpečně levné potěšení

Po každém vrcholu nutně přijde pokles. Naštěstí to platí i naopak.

11 min

15. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.