Foto: Thinkstock.com

Co vlastně řeším?

Příliš brzy si děláme na své potíže názor. Tím si blokujeme cestu ke skutečnému poznání.

Michal Mynář

Michal Mynář
Psychoterapeut

15. 4. 2014

Představte si, že máte problém – něco, co ztrpčuje život vám a možná i druhým. Uvědomujete si, že to problém je, a snažíte se s ním něco udělat, ale přes všechnu snahu se vám to nedaří, a to vás frustruje. Začnete být naštvaní sami na sebe, připadáte si neschopní a bezmocní a nakonec rezignujete a přijmete jako fakt, že takoví prostě jste a už se nezměníte. Je vám ten scénář povědomý? Existuje snad nějaký společný jmenovatel, který by mohl stát v pozadí těchto našich neúspěchů? Jednoho kandidáta bych tu měl.

Možná, že pravým důvodem toho, proč se nám tak často nedaří na sobě něco změnit, je skutečnost, že toho – ať už o sobě, nebo o tom, co nás trápí – nevíme dost. Věřte mi, není to tak šílená myšlenka, jak se může na první pohled zdát. 

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Lidé jsou dobří

Co objevíme, když se rozhodneme nezištně pomáhat druhým?

14 min

Rodič jako pevný bod

Ne, děti opravdu netraumatizujeme tím, že je vychováváme.

7 min

Mýtus znovuzrození

Ztráty otevírají prostor novému růstu. Zkusme se této zkušenosti otevřít.

8 min

Povinná pohoda

Ze samé snahy udělat sobě i druhým „hezké svátky“ můžeme skončit v křeči.

9 min

Freudovy Vánoce

Svátky oslovují naše nevědomí. Co by pod povrchem viděla psychoanalýza?

11 min

15. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.