Foto: Thinkstock.com

Co vlastně řeším?

Příliš brzy si děláme na své potíže názor. Tím si blokujeme cestu ke skutečnému poznání.

Michal Mynář

Michal Mynář
Psychoterapeut

15. 4. 2014

Představte si, že máte problém – něco, co ztrpčuje život vám a možná i druhým. Uvědomujete si, že to problém je, a snažíte se s ním něco udělat, ale přes všechnu snahu se vám to nedaří, a to vás frustruje. Začnete být naštvaní sami na sebe, připadáte si neschopní a bezmocní a nakonec rezignujete a přijmete jako fakt, že takoví prostě jste a už se nezměníte. Je vám ten scénář povědomý? Existuje snad nějaký společný jmenovatel, který by mohl stát v pozadí těchto našich neúspěchů? Jednoho kandidáta bych tu měl.

Možná, že pravým důvodem toho, proč se nám tak často nedaří na sobě něco změnit, je skutečnost, že toho – ať už o sobě, nebo o tom, co nás trápí – nevíme dost. Věřte mi, není to tak šílená myšlenka, jak se může na první pohled zdát. 

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Neztratit se ve vztahu

Na partnera se přirozeně napojujeme. Můžeme zažívat blízkost a zůstat sami sebou?

8 min

Za všechno můžou rodiče

Máte někdy pocit, že jste jako rodiče selhali? Pak to s vámi není tak zlé.

13 min

Světlo životní zralosti

Znám několik moudrých lidí, kteří jsou mými vzory stárnutí. Co jsem se od nich naučila?

12 min

Sedm sloves intimity

Milujeme tak, jak nás milovali. Milujeme se tak, jak nás milovali.

14 min

První hádky

Říkají nám, že se k sobě nehodíme? Nebo to teprve teď začíná být opravdové?

15 min

15. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.