Foto: Thinkstock.com

Co vlastně řeším?

Příliš brzy si děláme na své potíže názor. Tím si blokujeme cestu ke skutečnému poznání.

Michal Mynář

Michal Mynář
Psychoterapeut

15. 4. 2014

Představte si, že máte problém – něco, co ztrpčuje život vám a možná i druhým. Uvědomujete si, že to problém je, a snažíte se s ním něco udělat, ale přes všechnu snahu se vám to nedaří, a to vás frustruje. Začnete být naštvaní sami na sebe, připadáte si neschopní a bezmocní a nakonec rezignujete a přijmete jako fakt, že takoví prostě jste a už se nezměníte. Je vám ten scénář povědomý? Existuje snad nějaký společný jmenovatel, který by mohl stát v pozadí těchto našich neúspěchů? Jednoho kandidáta bych tu měl.

Možná, že pravým důvodem toho, proč se nám tak často nedaří na sobě něco změnit, je skutečnost, že toho – ať už o sobě, nebo o tom, co nás trápí – nevíme dost. Věřte mi, není to tak šílená myšlenka, jak se může na první pohled zdát. 

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Tichý konec

Někdy vztah zvláštně vyšumí. Druhý se vytratí – bez hádek, bez vysvětlení.

11 min

Přeučený introvert

Potřebuje umět dvě věci: vylézt z ulity a zase se do ní vrátit.

9 min

Konec vztahu jinak

Po rozchodu bychom se prý měli citově odpojit. Čím nám tento mýtus škodí?

14 min

Nemusíš se rozvíjet

Příliš mnoho psychologie vám může škodit. Nebo vašemu vztahu.

12 min

Hlad po přijetí

Co když se staré rány ozvou u lahve vína? Naučte se rozlišovat, odkud touha pramení.

12 min

15. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.