Foto: Thinkstock.com

Co vlastně řeším?

Příliš brzy si děláme na své potíže názor. Tím si blokujeme cestu ke skutečnému poznání.

Michal Mynář

Michal Mynář
Psychoterapeut

15. 4. 2014

Představte si, že máte problém – něco, co ztrpčuje život vám a možná i druhým. Uvědomujete si, že to problém je, a snažíte se s ním něco udělat, ale přes všechnu snahu se vám to nedaří, a to vás frustruje. Začnete být naštvaní sami na sebe, připadáte si neschopní a bezmocní a nakonec rezignujete a přijmete jako fakt, že takoví prostě jste a už se nezměníte. Je vám ten scénář povědomý? Existuje snad nějaký společný jmenovatel, který by mohl stát v pozadí těchto našich neúspěchů? Jednoho kandidáta bych tu měl.

Možná, že pravým důvodem toho, proč se nám tak často nedaří na sobě něco změnit, je skutečnost, že toho – ať už o sobě, nebo o tom, co nás trápí – nevíme dost. Věřte mi, není to tak šílená myšlenka, jak se může na první pohled zdát. 

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Nebezpečně levné potěšení

Po každém vrcholu nutně přijde pokles. Naštěstí to platí i naopak.

11 min

Zdravá puberta

Když začne dospívající vyvíjet odpor, není to známka selhání rodičů. Právě naopak.

9 min

Náročné soužití

Nemůžete teď hned sbalit děti a odejít. Co tedy dělat, když vám doma není dobře?

11 min

Hranice samoty

Izolace není jen pocit. Jak najít spojení ve světě, který nás odděluje od sebe?

11 min

Povídat netřeba

Co můžeme udělat pro dítě, které prožilo traumatizující zážitek?

13 min

15. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.