„Vůbec si nevěřím. Co mám dělat, abych byl sebevědomější?“ Tyto věty zaznívají v terapeutických pracovnách velmi často. A odpověď je vždycky jiná a vždycky chvíli trvá, než se nám s klienty podaří problém uchopit a najít to správné řešení. Sebevědomí totiž není jeden problém s jedním řešením. Není to tlačítko v mozku, které se pomocí správné techniky zázračně přepne z polohy „nejistota“ do pozice „sebevědomí“. Je to soustava dovedností, které se učíme postupně – a každou další za pomoci té předchozí.
Když s klienty začneme rozkrývat, co se vlastně děje, často zjistíme, že problém, s kterým přišli, má kořeny v něčem, co se naučili (nebo nenaučili) před lety. Možná v dětství, možná v pubertě. Sebevědomí se totiž buduje podobně jako dům: nejdřív základy, pak stěny, pak střecha. A když chybí základy, stavba je vratká jako celek. Nabízím tedy způsob, jak o sebevědomí přemýšlet jinak – jako o vrstvách, které na sebe navazují. Protože když pochopíte, která vrstva u vás chybí nebo je křehká, víte konečně, kde začít.