Nejbližší akce: přednáška Pavla Rataje
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Démon strachu

Pod vlivem strachu jsme snadno manipulovatelní. Naučme se čelit vlastním démonům.

Po letech všech možných druhů zkoumání, terapií, meditací, krizí a vhledů vidím, že strach je kořenem drtivé většiny bolesti a problémů. Maskuje se šikovně a nazýváme ho v jeho různých podobách různě, ale když jdeme k jádru pudla, většinou ho v nějaké formě nalezneme: všemožné strategie udržování svého obrazu vůči okolí i vůči sobě samému, honba za penězi či duchovním prozřením – když budeme poctivě a upřímně zkoumat kořeny, nalezneme skoro vždy právě strach.

Plyne mi z toho, že cesta za skutečným poznáním, pochopením, prozřením – ať už ho chápeme psychologicky, spirituálně nebo jsou nám tyhle škatulky šumák – je cestou osvobození se od strachu.

Možná to zní příliš vznešeně, obecně a zjednodušeně. Nemám dnes v úmyslu řešit a rozebírat kořeny, příčiny či povahu toho, co nazývám strach. Je to slovo, pojem, který může pokrývat ohromnou škálu odstínů a intenzit prožívání. Chci spíš naznačit způsoby, jak s ním nakládat.

Vnímám totiž ve veřejném prostoru velký nárůst projevů strachu a z něj vyvěrajícího hněvu, xenofobie, nesnášenlivosti. Vidím, jak spousta z nás reaguje právě na jeho základě.

Ne že by ten strach byl nový. Dřímá v každém z nás. Pod jeho vlivem často jednáme, pod jeho vlivem jsme také snadno manipulovatelní. Proto cítím obavu. Že takhle a s cíleně mediálně přiživovanou paranoiou tu můžeme za chvíli mít obdobu třetí říše. Co s tím?

Kopí a náruč

V podstatě existují dva základní přístupy ke strachu. Mytologickým jazykem jedním z nich je cesta sv. Jiří – ano, ten s kopím, co bojuje s drakem. Drak je symbol zla. Démon. A není větší démon než strach. Se svými věrnými druhy pochybností a nerozhodností. S nimi právě sv. Jiří bojuje.

Je to rytíř v plné zbroji a čelí jim přímo. Stop, dál nemůžeš, nemáš co pohledávat v mém domě. Seká draku hlavu, nemaže se s ním, falešný a slabošský soucit není na místě. Strachu hledí přímo do tváře a s plnou ohnivou energií jej zastavuje, nedovolí mu vstoupit do své mysli. Je to přístup rázný, rozhodný, nekompromisní. Jasně si sebe vědomý, s jasnými hranicemi.

Velkým uměním je schopnost rozlišit, kdy je který z těchto přístupů vhodný.

Druhá je cesta Marie, když je symbolicky ztvárňována s vlky kolem sebe. Ti leží či pobíhají zkrocení u jejích nohou. Zkrotli díky její mírnosti, lásce, přijetí. Vlci jsou démoni, divé a temné, nevědomé, strach nahánějící stránky nás samých.

Marie dokáže skrze plné přijetí jejich povahy z nich učinit své přátele a spojence, stává se jejich paní. Když strach přijde v jakékoli ze svých podob – obava, divný pocit, úzkost, děs, šílení – zahrne jej do milující náruče a plně jej přijme.

A když není kapacita milující, laskavé pozornosti, tak je čas prostě jen s nimi být. Vědomě být, bez tendence onen pocit a stav jakkoli, byť i velice jemně, odhánět, nechtít ho. Přijmout jej, ať je jaký je, nechat jej se vyzářit v poli vědomí, těla, emocí. Jako když matka drží v náručí plačící, vztekající se, otravné, bolavé, hladové, zuřivé, smutné, prostě své dítě.

Znát a používat

Pokud nepoužíváme pouze obranné, útěkové a jinak zakrývací strategie, většinou inklinujeme k jedné z těchto cest. Pak se často stává, že se strachy v různých podobách a tvarech bojujeme (a tím je paradoxně posilujeme), nebo se v nich naopak rácháme, topíme a rýpeme v domnění, že je řešíme a přijímáme.

Jsou to pak spíše parodie uvedených přístupů. Skutečné použití těchto cest vyžaduje umění a trénink. A osvojení si obou je podstatné – pro ty, kteří mají tendenci bojovat, je důležitá i schopnost čistě přijímat, a pro ty převážně receptivní, řešící zase schopnost jasného, energického vymezení se.

Strach je naše základní výbava, bez něj bychom nepřežili. Hodně ale záleží na tom, do jaké míry žijeme v jeho područí.

Velkým uměním, když si tyto přístupy alespoň do jisté míry osvojíme, je schopnost rozlišit, kdy je který vhodný. Citlivost k situaci, k sobě samému. Kdy obléci zářivou zbroj rozhodnosti, kdy vzít do náruče zuby cenící vlče. Samozřejmě jako vše, jsou toto jen stručné návody, ukazatelé v krajině naší psyché a světa. Ale umět se orientovat a mít s sebou nějakou kápézetku je často dost podstatné.

Když jsem navštěvoval tibetské kláštery v Himalájích, fascinovaly mě barevné, fantaskní, roztodivné obrazy na stěnách. Časté bylo vyobrazení děsivých postav s vyceněnými zuby. Jsou to hněvivá božstva. Démoni, kteří byli zkroceni a stali se z nich strážci nauky.

Strach tu je v nekonečně proměnlivých formách. Je to naše základní výbava, bez něj bychom nepřežili. Hodně ale záleží na tom, do jaké míry žijeme v jeho područí. Ať vědomém, či (většinou) nevědomém. Když budeme reagovat hlavně na základě strachu a hněvu, může to vést do dost blbých konců. Ale máme na výběr. Přeji nám schopnost moudrého rozlišování a pravé soucítění.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Přátelství v krabičce

Může člověk na internetu najít opravdové přátele? Dnes už vím, že zdání někdy klame.

13 min

Otázka na konci života

Neptejte se na smysl života. To vás se ptá život. Odpovídáte mu tím, co děláte.

12 min

Vztahový masochista

Konflikty a utrpení očekává. Potřebuje je. Proč si někteří lidé takhle sami ubližují?

10 min

Opustit svá malá štěstí

V samotné změně hloubku nenajdeme, bez ní ale neobjevíme místo, kde hloubku hledat.

18 min

Nevím, co chci

Uvízli jste na mrtvém bodě a nejste si jistí vůbec ničím? I to je součástí …

10 min

Otevřít audio sekci