Výzkum ukázal, že lesbičky jsou jako matky ve výchově svých potomků úspěšnější než běžné rodiny. Mohou nové informace změnit postoj veřejnosti?

Když se diskutuje o tom, jestli by homosexuálové měli mít právo vychovávat potomky, padají často moralizující soudy o nezastupitelnosti členů v rodině. V případě lesbiček slýcháme dotazy, jak dítě zvládne život bez otce. Máme právo dětem oklešťovat jejich dětství a nedávat jim programově možnost seznámit se s mužskou rolí?

I od psychologů se dočkáme na tohle téma vágních vyjádření, která spíše zrcadlí jejich kulturní a náboženské hodnoty, nikoliv zkušenosti s lesbickými ženami jako matkami. Doposud také k tomu nebylo příliš výsledků výzkumu.

Letos v březnu americký časopis dětských lékařů Pediatrics zveřejnil výsledky zatím nejobsáhlejší dlouhodobé studie, která ukázala zajímavé výsledky. Zvláště pro českou věřejnost, která se proti možnosti mít děti u homosexuálů staví stále negativně.

Chytřejší a společenštější

Výzkum sledoval 154 dětí lesbiček, jež své potomky počaly díky inseminaci dárcovské spermie. Vědci oslovili matky ještě před otěhotněním. Pak s nimi byli po sedmnáct let v kontaktu. Lesbické matky po dosažení 10 a 17 let věku svých dětí vyplňovaly hodnotící dotazníky.

Ukázalo se, že tyto děti mají nadprůměrné výsledky ve škole, vyvinutější sociální kompetence a obecně vyšší dovednosti než kontrolní vzorek stejně starých dětí. Navíc se synové a dcery lesbiček potýkají s významně menším počtem sociálních problémů než zbytek populace. Jsou méně agresivní, nemívají potíže se zákonem.

Nevyskytly se u nich ani žádné psychické poruchy. Zvláštní je, že – dozajista zajímavou – otázku sexuální orientace potomků studie nezkoumala. Ptala se také na prožívání stigmatizace mezi vrstevníky – to, jak okolí reaguje na skutečnost, že jsou děti vychovávány lesbami. I zde se autoři studie nesetkali s vyjádřením větších problémů.

Lesbické páry děti méně trestají

Čím to, že se dětem lesbiček daří lépe než průměru populace? Autoři studie Nanette Gartrell a Henny Bos se domnívají, že důvodem může být skutečnost, že lesbické páry děti ve srovnání heteresexuálními páry méně trestají.

Tresty sice mohou způsobit změnu chování dítěte požadovným způsobem, ale pěstují v dětech agresivitu a potenciálně asociální chování.

Osobně se domnívám, že další klíč k úspěchu lesbických matek může být v tom, že se o výchovu intenzivně zajímají. Nakonec díky inseminaci je jisté, že děti byly skutečně chtěné, často přímo vybojované, což u průměru populace říci nelze.Tento samotný fakt může přispět k tomu, že lesbické děti dosahují nadprůměrných výsledků.

V Čechách jsme proti

Autoři zmiňované studie docházejí k závěru, že není důvod, aby se lesbičkám upírala jakákoliv možnost mít děti – ať už adopce, inseminace či umělé oplodnění.

Jak jsme na tom v přístupu k rodičovství gayů a lesbiček v České republice? Jakkoliv je přístup veřejnosti k homosexuálům tolerantní, možnost mít rodinu jim veřejnost zatím upírá.

Tato otázka rozděluje společnost mnohem více než diskuse, jež se rozvířily okolo schvalování registrovaného partnerství. Právě při nich často zaznívala obava, že dalším požadavkem homosexuálů bude umožnění adopce dětí.

Podle současné právní úpravy v okamžiku, kdy gayové a lesby vstoupí do registrovaného partnerství, nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně. Příslušné ustanovení zákona o registrovaném partnerství tak znevýhodňuje gaye a lesby, neboť osobám po vstupu do partnerství bere právo, jež je jim před uzavřením a po ukončení registrovaného partnerství přiznáno.

České lesbické ženy ale poměrně často využívají možnost umělého oplodnění v cizích zemích, např. v Belgii, Dánsku, Nizozemí či Švédsku.