8. 8. 2023
Je dobře, že mnohé ženy prožijí své těhotenství šťastně a příjemně. Moc jim to přeju. Ale dneska budu psát pro ty, které se bojí říct: „Už aby to bylo za mnou.“ Možná se to bojí říct jenom proto, aby na sebe neseslaly něco špatného, aby nebyly nevděčné. Pravda je, že tělo si během těhotenství dělá, co chce. Funguje nejlépe pro dítě, ale rozhodně ne pro maminku. Nemůžu sportovat, nemůžu do hor. Mám obavy, když zvedám, chovám a nosím starší dcerku. Jím věci, které bych si nevybrala, abych děťátku dala vše, co potřebuje. Co je na tom krásného?
V těhotenství je zkrátka mnoho dnů obtížných. Tolik potenciálních hrozeb a obav, zda je miminko v pořádku. Miminko, které není vidět a které si žije svým životem. Občas dá o sobě vědět, ale kromě milého kopání se můžu jen domnívat. Můžu jen tušit, jak jí u mě je. Toto nové kouzelné stvoření si na devět měsíců půjčuje moje tělo. Abych už teď byla dobrá máma, měla bych z toho všeho být šťastná. Neměla bych si stěžovat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné