Promiň

Občas dělám školení na téma asertivita. Účastníci se obvykle těší na tipy, jak mít konečně poslední slovo, jak se prosadit. Jak přimět někoho, kdo je paličatý, umíněný a zaslepený, aby je vyslechl. Jak získat ostré lokty v situacích, kdy je druhý ponižuje, kritizuje, nepěkně hodnotí. Málokdy odcházejí zklamaní, nicméně žádný jednoduchý trik, jak udělat něco s druhým člověkem, obvykle nedostanou. Daleko spíš se náš rozhovor stáčí k nim samotným. K tomu, co s druhými zažívají. Proč je tak těžké s nimi být a ještě těžší je opustit? K tomu, jak proměnlivá je hranice jejich vlastní sebehodnoty. Jak se vlastně stalo, že byla tak moc posunuta na úkor jejich přání, jejich pohody, jejich spokojenosti?