„Když čas od času zažívám panické a úzkostné stavy, je potřeba si problém přiznat a nastoupit na standardní léčbu?“ napsala nám do redakce čtenářka Alžběta. „Pod tím si představuji klasický scénář: návštěva psychiatra, stanovení diagnózy, nasazení AD, další léčba… Nebo stačí se na tento problém tolik nesoustředit, vnímat to jako signál těla a mysli k aktuální situaci a s tím nějak pracovat?“
„Tak to vnímám a praktikuji já,“ pokračuje Alžběta. „Začínám mít ale pocit, že to možná po pěti letech těchto stavů úplně nezvládám. A tak mě zajímá – je potřeba ta diagnóza? Je vůbec panická porucha (nebo úzkostná, co já vím) něco, co se dá vyléčit tak, že pracuji na sobě a na svém životě? Nebo je to prostě jen porouchaný mozek?
Zde můžete posoudit a přizpůsobit služby, které bychom rádi na tomto webu používali. Máte to pod kontrolou! Povolte nebo zakažte služby, jak uznáte za vhodné.