Kultura sociálních sítí může být podpůrným zdrojem našeho sebevědomí a sebehodnoty. Rizikové je, pokud se stane zdrojem výhradním. Kontrast mezi virtuálním a reálným světem pak přináší pocity zmatení a nepochopení. Ústup do zdánlivého bezpečí virtuálního prostoru vede k uzavírání se do sebe. Postupně ztrácíme kontakt se sebou a odkláníme se také od reálných vztahů a společnosti. „Vztahy“ na displeji se zdají jednodušší a přímočařejší, avšak postrádají hloubku a autenticitu. Touha po uznání, nestabilní identita a pocity odcizení jsou ve spojení se sociálními sítěmi významné fenomény a pro mnoho lidí každodenní žitá zkušenost.
    
    
        
            
                Dnešní společnost podporuje narcistické prvky – narůstají kolektivní narcistické rysy, nikoliv porucha osobnosti jako taková. Uznávaný a oceňovaný je vzhled, finanční a materiální zajištění, prestižní zaměstnání, úspěchy, dobré společenské postavení, atraktivní partner nebo partnerka a výjimečné děti. Jsou to vnější atributy, prostřednictvím nichž je vnímána a posuzována hodnota člověka. Potíže, prázdnota a nejistota jsou maskovány povrchními věcmi, které navozují iluzi štěstí a spokojenosti.