5. 10. 2022
Celý život hledáme rovnováhu mezi soukromým a společenským životem, péčí o sebe a o druhé, sexuální intimitou a prostorem pro sebe. Je to celoživotní lidský úkol, jehož komplexnost jsem spatřila v okamžiku, kdy se mi do ruky dostala kniha Schoppenhauerovi dikobrazi, kterou napsala americká psychoanalytička Deborah Anna Luepnitz. Obnažuje tu dilema moderních partnerských vztahů, hledání rovnováhy mezi blízkostí a odloučením, ustavičné bilancování mezi vizemi, společenskými požadavky či trendy a reálnými potřebami a touhami obou partnerů.
Skupina dikobrazů se potuluje chladným zimním dnem. Aby neumrzla, seskupují se zvířata k sobě. Avšak jakmile jsou dostatečně blízko, aby se mohla přitulit, začínají se navzájem píchat bodlinami. Rozprchnou se, aby unikla bolesti, tím ale přicházejí o výhody blízkosti a znovu se začnou třást chladem. Dikobrazi se tedy opět seskupují a celý cyklus se opakuje. Snaží se najít pohodlnou vzdálenost, kompromis mezi bolestným propletencem a zmrznutím.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné