25. 5. 2026
Řada lidí přichází do psychoterapie s pocitem, že něco v nich samých je neustále hodnotí, kritizuje nebo shazuje. Když společně zjišťujeme, jak tento vnitřní hlas vlastně zní, případně zda by ho dokázali nějak personifikovat, odpovědi bývají pozoruhodné a velmi konkrétní. Někdo mluví o přísném soudci, jiný o dozorci a občas se objeví i označení „nácek“, „hydra“ nebo „Dolfi“.
Jako by v psychice existovala postava, která mnohé z nás neustále kontroluje, trestá a nedovolí ani malé selhání. Bývá tak přesvědčivá, že ji většina klientů považuje za své svědomí. Při jejím bližším mapování se však vyjevuje, že vše je složitější. Nejde pouze o tuto vnitřní instanci, jak je obvykle chápána (tedy o určitý kompas, který nám pomáhá jednat v souladu s našimi hodnotami a paralelně ponechává prostor zůstat nedokonalými), ale spíše o cosi mnohem tvrdšího a nemilosrdnějšího.