Autenticita je prý nejvíc. Ze všech stran slyšíme, že musíme být „hlavně sami sebou“, odhazovat masky a nenechat se omezovat očekáváními okolí. Jenže co když je tahle totální upřímnost spíše receptem na pocit nepochopení než cestou ke svobodě? Občas totiž největší suverenitu projevíme tím, že některé své role v životě vědomě a mistrovsky sehrajeme – i když nám úplně nesedí.
Moje kamarádka, které budu pro účely tohoto textu říkat Irma, je dávno dospělá žena, dnes už několikanásobná babička a úspěšná právnička. V kanceláři nebo u soudu je výřečná, suverénní a dominantní. Pak jde na návštěvu ke své mámě a tam byste ji nepoznali.
Zde můžete posoudit a přizpůsobit služby, které bychom rádi na tomto webu používali. Máte to pod kontrolou! Povolte nebo zakažte služby, jak uznáte za vhodné.