Díky za slepé uličky

Když mi Honza Majer navrhl, jestli bych neměla chuť napsat něco o tom, jak jsem někdy v životě sešla na scestí a co jsem si pak počala, trochu jsem se vyděsila: tak osobní zpověď? Jsem introvert a psát o sobě je pro mě jako striptýz na veřejnosti. Zároveň mě ten nápad nadchl – není moc témat, se kterými mám tolik zkušeností. Rozhodla jsem se nakonec zvednout hozenou rukavici a výzvu přijmout: žádný člověk není dokonalý, ani my psychologové a psychoterapeuti. Jen ať to všichni vědí a přestanou k nám nekriticky vzhlížet. Ušetří si tím spoustu nervů, vyplývajících z honu za domnělým ideálem! Sama se mýlím často a opakovaně. Slepých uliček jsem na cestě životem prozkoumala nespočet. I díky tomu jsem dneska tam, kde jsem, a cítím se šťastná a spokojená.