Dokonalý partner

Toužíme po blízkosti, ale zároveň se jí bojíme. Proto hledáme na druhých mouchy.

18:27
Aneta Langrová

Aneta Langrová
Psycholožka

13. 5. 2021

Moc malý. Plešatý. Divně se směje. Malé ruce. Ráčkuje. Svěšená ramena. Velké uši. Srká, mlaská, říká nemístné vtipy... Drobnosti. Detaily a maličkosti. Máme je všichni. Někdy roztomilé nedokonalosti. My sami je někdy snad ani nevnímáme. Patří k nám. Dotváří to, kým jsme. Nicméně může se stát, že nedokonalosti u druhých pro nás mohou být překážkou k vážnému vztahu. Snazší je zamilovat se do někoho, kdo je reálně nedostupný, a promítat si do něj všechna svá přání.

Martina se již několik let snaží najít stálého partnera. Mnohokrát už byla na schůzce: první, druhé, třetí… a mnohokrát to vypadalo nadějně. Ale vždycky se našlo „něco“. Něco, pro co nebyla schopna dál pokračovat.

Kolikrát si říkala, že jí je s tím druhým fajn. Dobře se s ním povídá. Hezky voní, hezky se k ní chová. Ale ty zuby, nos, oči, postava, způsob pití čaje… zkrátka něco, co jí nesedělo a nevyhovovalo jí, ji tak odradilo, že vztah ukončila.

Neuměla si představit, že by s někým takovým měla být celý život. Jak by se na ni koukalo okolí? Dokázala by ho přivést na kamarádčinu oslavu jako partnera? Asi ne… styděla by se za něj. A taky neumí jíst polívku bez srkání. To je k zbláznění!

Martina vztah opět ukončila. Ale šťastná z toho není. Proč jen nedokážu s někým být? Proč jsem tak malicherná? Proč mně vadí tyhle maličkosti? Já nechci žít sama. Já bych moc chtěla dlouhodobý vztah, ale asi pro mě nikdo není. Já nevím, proč jsem taková?!

Martina zažívá velký dušení rozpor. Na jednu stranu by chtěla závazek, na druhou z každého utíká, jakmile to začíná „být vážné“. Jakmile jí přijde na mysl otázka, jak by vypadalo dlouhodobé soužití. Myšlenka, že by s někým, kdo má byť jen nepatrný zlozvyk, měla strávit celý život, ji k smrti děsí.

Zvykla si, že jí nikdo nenarušuje její řád, pohodlí ani rituály. Že má v kuchyni vše tak, jak chce ona. Že se nemusí přizpůsobovat, ohlížet se na potřeby druhého, že nemusí po nikom uklízet nebo se dívat na filmy, které nemá ráda. Zvykla si, že život se děje tak, jak chce ona. Ale je sama. Tak moc jí někdy večer chybí objetí. Sdílení, bezpečí, důvěra, intimita. Ale jak to má udělat, když s nikým nevydrží?

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Poblouznění

Slepá fascinace druhým člověkem nám brání rozvíjet skutečné vztahy.

18 min

Odpor a změna

Velkou část života trávíme v odporu proti současnému stavu. Změna se ale dělá jinak.

16 min

Pod pantoflem

Vztahy, kde žena doslova velí, nejsou jen ve vtipech. Jak k takovému rozložení rolí dojde?

12 min

ADHD a závislost

Lidé s poruchou pozornosti často sahají po návykových látkách. Náprava musí být komplexní.

8 min

Varhany života

Naše činy a rozhodnutí dávají podobu melodiím, které druhým lidem i sami sobě hrajeme.

11 min

13. 5. 2021

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.